Zákazníci chtějí inspiraci, vy vyšší tržby
Výzkum agentury Ipsos přinesl možná překvapivé zjištění, že 72 % Čechů vnímá dnešní svět jako příliš komplikovaný a dokonce nepřátelský. Ptáte se, co s tím má společného obchodník? Může svět těchto lidí udělat o něco lepší, jednodušší a přátelštější, a přitom prospět i sobě a zvýšit tržby. Takové rozložení sil známe jako win-win, tedy situaci, kdy vyhrávají všichni a každý dostává svůj přínos, ale ne na úkor druhého. Je to stav z mnoha důvodů žádoucí a nejlepší na tom je, že se dá zařídit bez velkých nákladů a že vám pomůže vymezit se vůči větší konkurenci.
Ve druhé polovině devatenáctého století v Praze žil a úspěšně podnikal obchodník Jan Neff. Měl vyhlášenou prodejnu domácích potřeb a ve srovnání s konkurenty se mu možná dařilo lépe než všem dohromady. Někdo si snad řekne, že měl štěstí nebo zdědil velký majetek, který mohl rozhazovat. Ale nebyla to pravda. Neff ani nespoléhal na šťastnou hvězdu, ani nepoužíval nákladné metody prodeje. Jediné, co ho odlišovalo od většiny tehdejších obchodníků, byl aktivní a nápaditý přístup. Můžeme si to ukázat na několika příkladech a inspirovat se, jak na to. 
Jakmile se začnou přibližovat Vánoce, přestanou obchodníci, hospodští a vůbec všichni, kdo mohou na těchto svátcích vydělat, vnímat okolní svět. Veškerá pozornost je upřená na co největší prodej a co největší tržby. Každý rok mě napadá otázka, jestli to tak musí být. Jestli je potřeba ke konci roku div nevypustit duši. Jistě, tou dobou jsou pro to nejlepší podmínky, lidé chtějí obdarovávat blízké i sebe a nehledí na nějakou tu korunu. Jde to zkrátka samo od sebe. Ale zákazníci se přece po svátcích neuloží ke spánku, z něhož by se probudili zase až před Vánoci. Jsou tu stále. 
Zní to až ezotericky, ale faktem je, že si sami přitahujeme své zákazníky, a to na základě postojů. Pokud s nimi tedy někdo není spokojený, pak musí především změnit svůj postoj. Jak to funguje, to si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu. Obchodník, který vsadil jen na nízké ceny (všichni přece říkají, že lidi nic jiného nezajímá), nemá pak obvykle na to, aby se nějak nadstandardně věnoval zákazníkům nebo aby nabral dobré prodavače. Zůstanou u něj tedy jen ti nakupující, kteří se spokojí s nízkou cenou jako jediným argumentem a nic navíc nepotřebují. 
Když kdosi vysvětloval Albertu Einsteinovi, že nepořádek na pracovním stole ukazuje na nepořádek v mysli, ten se prý zeptal: "A co tedy odráží prázdný stůl?" Přesto většina z nás považuje pořádek za jakýsi ideál, k němuž je potřeba se neustále přibližovat. Existují dokonce lidé, a není jich málo, kteří se nazývají manažery pořádku a za tučný honorář vám poradí, jak všechno srovnat, uspořádat a uklidit. Ale co naplat, přestože se navenek hlásíme k řadám a pravým úhlům, podvědomě tíhneme spíš k neuspořádanosti. Pokud není extrémní, cítíme se v takovém prostředí lépe. 