Nedávno jedna moje známá nakupovala v podnikové prodejně masa a uzenin výrobce, který je známý svojí kvalitou. Až venku při kontrole účtenky zjistila, že jí naúčtovali jiný druh masa. Vrátila se, ale prodavačka to odmítla řešit. A přivolaná vedoucí vyjádřila svůj postoj slovy: "Já se vám divím, že vám to kvůli těm dvanácti korunám stojí za to!" Zřejmě nepochopila, že řada lidí to tak nenechá kvůli principu.
Fungují zásady, které mají za úkol zvýšit tržby v prodejně, všude stejně? Nedávno mi jeden obchodník řekl: "Ve městech snad, ale co venkov? Jak mám získat další zákazníky, když jich tu víc není?" Svým způsobem má pravdu, protože ve vesnicích je počet nakupujících omezený, a i ve městě jsou zákazníci zvyklí dojíždět jednou týdně do supermarketů a hypermarketů...
Výzkum agentury Ipsos přinesl možná překvapivé zjištění, že 72 % Čechů vnímá dnešní svět jako příliš komplikovaný a dokonce nepřátelský. Ptáte se, co s tím má společného obchodník? Může svět těchto lidí udělat o něco lepší, jednodušší a přátelštější, a přitom prospět i sobě a zvýšit tržby. Takové rozložení sil známe jako win-win, tedy situaci, kdy vyhrávají všichni a každý dostává svůj přínos, ale ne na úkor druhého.
Zní to až ezotericky, ale faktem je, že si sami přitahujeme své zákazníky, a to na základě postojů. Pokud s nimi tedy někdo není spokojený, pak musí především změnit svůj postoj. Jak to funguje, to si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu. Obchodník, který vsadil jen na nízké ceny (všichni přece říkají, že lidi nic jiného nezajímá), nemá pak obvykle na to, aby se nějak nadstandardně věnoval zákazníkům nebo aby nabral dobré prodavače.
Když kdosi vysvětloval Albertu Einsteinovi, že nepořádek na pracovním stole ukazuje na nepořádek v mysli, ten se prý zeptal: "A co tedy odráží prázdný stůl?" Přesto většina z nás považuje pořádek za jakýsi ideál, k němuž je potřeba se neustále přibližovat. Existují dokonce lidé, a není jich málo, kteří se nazývají manažery pořádku a za tučný honorář vám poradí, jak všechno srovnat...
