Co chceme, aby naši zákazníci dělali? Mají kupovat nebo nakupovat? Na nedávném retail Summitu nás Harjot Singh upozornil, že to není totéž. V jeho podání se shopping nerovná buying. To první slovo vyjadřuje, že si pořídíme, co potřebujeme. Tedy racionální volbu a přístup. Druhé říká, že nám nestačí věci jen získávat, ale chceme to také emočně prožít.
"Naše prodejny jsou prvním zážitkem každého dítěte a posledním zážitkem každého seniora," řekl nedávno Miloslav Hlavsa, ředitel Konzumu Ústí nad Orlicí. A sklidil za to potlesk. V těchto slovech se současně ukrývá návod, jak se může tradiční obchodník odlišit od konkurence řetězců a nadnárodních společností a prosperovat i na současném přeplněném trhu.
"Ta práce, co dělám, mě tak nebaví," říká mi. Ptám se tedy, proč ji dělá. "To víš, jistota. Mám rodinu, splácím. Nemůžu si dovolit nějaké experimenty a zůstat bez peněz." Podle studie Gallupova ústavu 80 procent lidí nebaví jejich práce. Přesto se většina z nich nikdy neodhodlá k její změně. Argumenty jsou podobné jako ve zmíněném rozhovoru. Ale řeknu vám, proč neplatí.
Při jednom výzkumu ve Spojených státech se došlo k překvapivému zjištění. Soudci, kteří rozhodovali o podmínečném propuštění vězňů, vyhověli většině žádostí, které projednávali po obědě, ale naopak často zamítli ty, které se dostaly na řadu před obědem. A to byly některé z nich srovnatelné, stejný čin, stejný trest. Ukazuje to, že rozhodování neovlivňuje jen rozum.
