Některé požadavky etikety mají dlouhou historii a ani se pořádně neví, jak vlastně vznikly. Tak například zásada, že si pánové nezapínají spodní knoflík u saka, není dána úzkým střihem, jak jsem se někde dočetl. Vznikla z potřeby rychle tasit kord, přivěšený na opasku. Podobně dlouhou historii mají ale i další pravidla, která se nám v moderní době zdají být zbytečná.
"Za chvíli bude konec pracovní doby, tak ať vám to pěkně utíká," oznamuje rozjařený moderátor z rádia. Pan Maceška, majitel prodejny, pokrčí rameny a obrátí se na své prodavačky: "No u nás to, holky, neplatí, že? Ještě tu musíte pár hodin vydržet." A nejmladší, která obrací oči v sloup, utěšuje: "Nebojte, všechno jednou skončí, i ti otravní zákazníci."
"Jste při nakupování svobodná?" zeptal jsem se jedné paní. "Samozřejmě, že jsem. Mohu si koupit, co chci." Opravdu je to tak? Stále jsme bombardováni reklamami a můžeme si být jisti, že něco z toho v naší mysli uvízne a vykoná svoji práci při nákupním rozhodování. A to raději nemluvím o akcích. Také se vám stává, že automaticky natáhnete ruku po akčním zboží?
Nebudu nikoho otravovat" nebo "Na to nemám žaludek" - podobná vyjádření najdete v diskusích na internetu každou chvíli. Jako by prodej byl od samých základů něčím špatným, neetickým a otravným. Zajímavé je, že tito kritici nemají výhrady třeba vůči e-shopům. Nebo supermarketům. Vypadá to, že nejde ani tak o podstatu prodeje, ale o jeho osobní realizaci.
