Zapomněli jsme prodávat aneb Zákazník na prvním místě
"Kde tu prosím máte sóju?" ptám se prodavačky v supermarketu, která zrovna rozbaluje zboží. "V regálu zdravé výživy," odpovídá. "Tam už jsem byl a nic jsem nenašel," reaguji. "Tak jste se asi špatně díval," odsekne prodavačka. "A můžete mi to tedy ukázat?" nedám se odbýt, vždyť regál je odtud jen pár kroků. "Ne, vidíte, že tady mám jinou práci!"
Připomnělo mi to jinou prodavačku, tentokrát v pultové prodejně, která se se mnou bavila přes rameno ze žebříku, kde nahoře rovnala zboží.
Máme doma spoustu koček. Občas se totiž objeví nějaká vyhladovělá bezdomovkyně a když zjistí, že zdejší strava i ubytování jsou na ucházející úrovni, už zůstane. Je tu ale jeden problém - nemáme kočičí dvířka. Kočky si navykly chodit okénkem v koupelně, které je díky svahu kousek nad zemí. V létě to jde, okénko je pořád otevřené a kočky si chodí ven a dovnitř, jak se jim zachce. V zimě to ovšem vyžaduje naši asistenci. A to mi dává možnost pozorovat kočičí chování a s překvapením objevovat, jak hodně se u nich my lidé můžeme inspirovat. 
Když Tomáš Baťa vzpomínal na své začátky kapitalisty, napsal: "Já nechtěl býti zlosynem. Uvažoval jsem a četl jsem o podnikání družstevním a tu vstoupila mi na mysl zkušenost spolupráce s bratrem, kde každá práce byla omluvena, ale žádná udělána. Všude jsem viděl špatné výsledky práce družstev, ba i takových, které pozůstávaly pouze ze dvou bratrů.
Na webu se po celý rok setkáváte s informacemi o řadě nově vydaných knih. Ale některé z nich mi přece jen víc přirostly k srdci, takže jsem si je přečetl (občas i víckrát) a rád bych vám doporučil, abyste mě následovali. Zajímavé je, že většinu z nich jsem přelouskal ve vlaku. Takže já si na dlouhé cestování, ale i na zpoždění moc nestěžuji. Vždycky mám co číst. Co chci tedy doporučit? Začněme nejdříve oblastí osobního rozvoje. Mám tu dvě objevné, a přitom jednoduché knížky, které rozhodně stojí za to, i když pod stromeček už je asi nestihnete.