Každý den dostávám dvě až tři upozornění, že někdo právě vysílá živě na Facebooku. Kdybych měl všechna ta vysílání sledovat, nedělal bych nic jiného. Desítky lidí, které znám, natáčejí podcasty s rozhovory. Zajímavé je, že jiné ne. Kdybych je měl všechny poslouchat, nedělal bych nic jiného. Roztrhl se s nimi pytel a když je něčeho moc, přestává to být zajímavé.
Během jarních měsíců si obchod prošel velkou zkouškou. Z prodavaček a prodavačů se stali hrdinové první linie a úcta k jejich povolání stoupla. Do popředí ještě více vystoupila důležitost obchodů v docházkové vzdálenosti, spolupráce s lokálními dodavateli či součinnosti s obcemi. To je pro tradiční obchodníky velmi důležité, protože jim to dává do rukou konkurenční nástroj.
Dejte do kbelíku jednoho kraba a během hodiny z něj vyleze a zmizí. Dejte tam ale krabů víc a všichni zůstanou v kbelíku, protože se navzájem stahují nazpátek. Říká se tomu krabí efekt. Lidé se často chovají stejně. Jedince, kteří se snaží vyniknout nebo si jít za svým snem, vší silou stahují nazpátek. Ne kvůli závisti, jak se říká, ale protože porušují pravidla tlupy.
Mám dát zákazníkovi slevu? Otázka na LinkedIn vyvolala řadu reakcí. Většina z nich se nesla v duchu "v žádném případě, nejsme tržnice, važte si své práce, ukažte mu leták Penny Marketu, že slevy dostane tam…" Jak se zdá, většinou jsme v jednání se zákazníky pořádní tvrďáci. Jistí si svojí hodnotou a neústupní. Je to však správný, nebo dokonce nejlepší přístup?
