Nejste-li v prodeji úspěšní, možná neumíte žádat
Podnikatele, který si stěžoval, že má málo zákazníků, jsem se zeptal, jestli oslovil firmu XY. "To nemá cenu," řekl. "Ti o to určitě nestojí. Zbytečná ztráta času." Asi po měsíci jsem potkal ředitele zmíněné firmy a zeptal jsem se ho, jestli by se jim produkt hodil. "Vypadá to zajímavě," odpověděl. "Proč nám to nenabídli?" Větší část ztracených šancí připadá na vrub tomu, že je už dopředu zahodíme. Máme pocit, že nikdo nic nechce a zvlášť od nás ne. Že chtít a dokonce žádat, aby pro nás jiní lidé něco udělali, je špatné. A pak se divíme, že se nám v práci nebo podnikání nedaří...
Asi před půl rokem se mi na kurzu pro obchodníky stala taková věc: Jeden účastník chvíli poslouchal a pak mě rozhořčeně přerušil: "Proč nám tady vykládáte, jak se máme starat o zákazníky, když každý ví, že kdo dá úplatek, ten zakázku dostane!" Není to hlas ojedinělý. Občas dostávám otázky, jak se dívám na podplácení, případně jak to zařídit, aby zákazník dostal "svoje" a obchodník příliš neriskoval. Můžeme to samozřejmě odbýt poukazem na nemorálnost a konec konců i nezákonnost uplácení a tím celý problém shodit se stolu. 
Jeden mladý obchodník se svěřil poradci se svými obtížemi. Domluvil si po telefonu schůzku, ale když přišel do kanceláře zákazníka, ten ho rychle vypakoval ven. Poradce mu řekl, že za to možná mohou jeho vlasy, dlouhé až po ramena. Mladík to nejdříve odmítal, ale když se mu nadále nedařilo, zašel do kadeřnictví a nechal si účes zkrátit. Ještě téhož dne dostal první zakázku a po ní další. Nadšený svým objevem, nechal si vlasy ještě více přistřihnout a uzavíral ještě více obchodů. Po čase si však začal myslet, že to není vlasy, a přestal se stříhat. Za půl roku zkrachoval. 
František Vomáčka vstal ráno s rozechvěním. Poprvé se měl setkat s lidmi, kteří projevili zájem o schůzku. Pro jistotu si na první den naplánoval jen dvě jednání, kdyby se náhodou něco zvrtlo. A jako by to tušil, hned první návštěva nedopadla podle jeho očekávání. Ale nepředbíhejme. Nejdříve se musel vyrovnat ranní dopravní zácpou a gratuloval si, že pro jistotu vyrazil o půl hodiny dříve. Tak se dostal do podniku KRW a.s. včas, což posílilo jeho sebevědomí. Slečna na recepci chvíli pátrala v seznamu zaměstnanců a pak ho poslala do druhého poschodí. 
Síť profesionálů LinkedIn zavedla nedávno, zřejmě po vzoru Facebooku, připomínání narozenin lidí, které máte mezi svými přáteli. Už se ozvaly námitky, že je to prý - neprofesionální. Máme se soustředit na pořádnou práci, a ne na hlouposti. Připomnělo mi to jednoho účastníka na semináři věnovaném komunikaci. Prý ho jeho kolegové na novém pracovišti poslali, ať se naučí profesionálně komunikovat. Když jsem se ho zeptal, co konkrétně si pod tím představují, odpověděl: "Moc se se zákazníky nepárat a dát jim najevo, že to nejsou oni, kdo je tady pánem."