Příběhy podnikatelů: Hospoda, která vstala z mrtvých
Hospoda byla prázdná. Jako skoro každý den. Majitel Franta Novák si povzdychl. Měl to už dávno zavřít a prodat. Jenže kdo by koupil podnik na vsi, když ví, že chlapi si raději koupí v supermarketu lahvové a sejdou se u Bendy v garáži? Může jim to dát někdo levněji? Nemůže! Rozhlédl se po prázdném lokálu. Jediným návštěvníkem byl spolužák Lukáš, který tu usrkával nealkoholické pivo. Odstrčil židli u stolu a posadil se vedle něho. Na něco si vzpomněl. "Poslouchej, ty přece děláš nějaký ten marketing, nebo co. Tak co kdybys mi poradil, jak to tady naplnit?"
"U nás najdete jen prvotřídní obsluhu," píše se v jednom inzerátu z 18. století, ve kterém kupec propaguje svoji prodejnu. Jistě, dnes se reklama dělá trochu jinak, ale stejně: Všimli jste si, že by v současnosti někdo propagoval kvalitní obsloužení zákazníků? Mohli bychom si říct, že to je přece samozřejmost, kterou netřeba zdůrazňovat. Ale dobře víme, že to není pravda. Nebo že bychom se báli slibovat něco, co nejsme schopni splnit? Ať tak nebo tak, je kvalitní obsluha jednou z věcí, kterou by si zákazníci měli všimnout. Je k tomu dobrý důvod. 
Tržby jeho hospody neustále klesaly, i když si myslel, že v době, kdy lidé dobře vydělávají, to bude naopak. Zvýšily se, dokonce o 10 procent, až když pochopil jednu důležitou věc. "Pořád jsem ještě žil v představě, že hospoda je místo, kde se pije pivo," říká. A není snad? Není zrovna tak prodejna místem, kde se prodává zboží? Čím jiným by měly být? Je pravda, že dlouhou dobu je tak mnozí podnikatelé vnímali. Většinou ti, kteří si teď stěžují, že z větší ochoty utrácet nic nemají, spíš naopak. Ale praxe ukazuje, že je potřeba tento názor rychle opustit. 
Japonská koncepce IKIGAI říká, že pro životní spokojenost je třeba dělat to, co vás baví, v čem jste dobří, co svět potřebuje a co vás uživí. Jenže se třeba potýkáte s následujícím problémem: Vymysleli jste něco nového, přínosného, co udělá svět lepším a postrčí ho kousek dál. A co vám také má vydělat peníze. Jenže zákazníci vaše nadšení nesdílí. Můžete jim přínosy vysvětlovat, jak chcete, stejně nakonec pokrčí rameny a řeknou, že nic nepotřebují. Vy máte jistotu, že ano, a to naléhavě, jenže ta vám není nic platná. Možná jste ale přehlédli jednu důležitou věc. 
Sešli jsme se ve stinném lobby pětihvězdičkového hotelu. Jeho ředitel si mě pozval, abych mu pomohl s marketingem. Hlavním problémem, jak mi vysvětloval, byla skutečnost, že hotelová restaurace zela po většinu dne prázdnotou. Turisté si samozřejmě došli na oběd někde ve městě, ale nelákala je ani možnost večeře. "Máte vůbec na pokojích jídelní lístky?" zeptal jsem se, když jsme prošli hotel a zastavili se u stojánku s nabídkou před vchodem do restaurace. Ředitel přiznal, že ne. "Ale to je jen maličkost," dodal. Přisvědčil jsem: "Je toho potřeba mnohem víc". 