Předsilvestrovské nákupy bývají samozřejmě větší, a tak jsem v supermarketu dostal za odměnu poukázku na zajímavou slevu. Bohužel naprosto bezcennou, protože platila jen do šestého ledna. V situaci, kdy většině lidí začínal teprve toho dne pracovní týden, a navíc to mám do nejbližší prodejny řetězce pěkných pár kilometrů, jsem mohl kartičku rovnou zahodit.
"Včera jsme byli na školení #Jan Novák. Bylo to skvělé a na svačinu koláčky." Podobných zpráv najdete na LinkedIn spoustu, stejně tak na dalších sociálních sítích. Všimne si jich možná pár lidí, co znají pisatele nebo Jana Nováka, ale tím to končí. Informační hodnota zprávy je totiž téměř nulová a nikdo jiný nemá důvod, proč by ji měl číst. To se ale dá snadno změnit.
"Ať dělám, co dělám, stejně mi to nefunguje. A to jsem už dal za školení, jak uspět na sociálních sítích, hromadu peněz." Tento nářek je možné slyšet každou chvíli. Podnikatelé mají na jedné straně pocit, že mimo internet žádný marketing není, na druhé straně pak zjišťují, že Facebook, LinkdeIn ani Instagram jim žádný hmatatelný úspěch nepřináší. Přece tu však cesta je.
"Viď že to dělám dobře," dožadoval se Petr mého odborného hodnocení. Měli jsme už něco upito, a tak jsem mu to odkýval. Když jsme se ale po pár dnech sešli, už jsem tak tolerantní nebyl. Jeho videa měla sice docela zajímavý obsah, ale shlédnutí by se dala spočítat na prstech rukou. "Poradíš mi nějaký marketingový trik a půjde to," těšil se. Jenže tak jednoduché to nebylo.
Majitel restaurace měl kruhy pod očima a vypadal hodně unaveně. "Věříte na kletby?" zeptal se mě na úvod, když jsme se usadili ke stolu v jeho podniku. Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem něco říct, ale přes hlasitou hudbu, která zněla místností, mě nebylo slyšet. Požádal jsem číšníka, který nám přinesl minerálku, aby ji ztlumil. Pokrčil rameny a trochu pootočil ovládacím knoflíkem.
