O Francouzích je známo, že se neradi učí cizí jazyky. Jejich řeč je přece skvělá a dokáže vyjádřit i jemné detaily, zvlášť pokud jde o jídlo. Jenže v cizině mají problém, nikdo jim nerozumí. Co to má společného s marketingem? Tam se také často snažíme mluvit na své zákazníky jazykem, který je jim cizí. Samozřejmě s tím, výsledkem, že pokrčí rameny a jdou jinam.
Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
Když se Steve Jobs v roce 1996 vrátil do krachující společnosti Apple, zhrozil se nepřehledné hromady modelů a modifikací, které nabízela. Na první pohled to vypadalo logicky, když vázne prodej, je potřeba vyjít zákazníkům vstříc a snažit se jich oslovit co nejvíce. Jenže taková politika způsobí, že nevnímáte výši nákladů, které na bezbřehou rozmanitost musíte vynaložit.
"Vyhledavače prý mají nejraději čerstvý obsah. Ale kde ho pořád brát?" stěžuje si podnikatelka. Je to bohužel tak. Obsah kraluje, ale je také nenažraným Otesánkem, dožadujícím se přísunu dalších a dalších témat. A řada lidí, kteří se s nadšením pustili do blogu nebo oživování facebookových stránek příběhy, zanedlouho zjistila, že jim došla inspirace. Co se s tím dá dělat?
Občas je dobré zamyslet se nad principy a pravidly, kterými se řídíme a kterými se pravděpodobně budeme řídit dále. A možná některými ne, jak si hned ukážeme. Ne všechno, co je pokládáno za samozřejmé a užitečné, tím opravdu je. Nebo snad ano, ale třeba ne pro vás. Podívejme se proto na tři marketingové mýty, o kterých si myslím, že je načase je trochu zpochybnit.
