Hospody už nejsou místem, kde se pije pivo
Tržby jeho hospody neustále klesaly, i když si myslel, že v době, kdy lidé dobře vydělávají, to bude naopak. Zvýšily se, dokonce o 10 procent, až když pochopil jednu důležitou věc. "Pořád jsem ještě žil v představě, že hospoda je místo, kde se pije pivo," říká. A není snad? Není zrovna tak prodejna místem, kde se prodává zboží? Čím jiným by měly být? Je pravda, že dlouhou dobu je tak mnozí podnikatelé vnímali. Většinou ti, kteří si teď stěžují, že z větší ochoty utrácet nic nemají, spíš naopak. Ale praxe ukazuje, že je potřeba tento názor rychle opustit.
Japonská koncepce IKIGAI říká, že pro životní spokojenost je třeba dělat to, co vás baví, v čem jste dobří, co svět potřebuje a co vás uživí. Jenže se třeba potýkáte s následujícím problémem: Vymysleli jste něco nového, přínosného, co udělá svět lepším a postrčí ho kousek dál. A co vám také má vydělat peníze. Jenže zákazníci vaše nadšení nesdílí. Můžete jim přínosy vysvětlovat, jak chcete, stejně nakonec pokrčí rameny a řeknou, že nic nepotřebují. Vy máte jistotu, že ano, a to naléhavě, jenže ta vám není nic platná. Možná jste ale přehlédli jednu důležitou věc. 
Sešli jsme se ve stinném lobby pětihvězdičkového hotelu. Jeho ředitel si mě pozval, abych mu pomohl s marketingem. Hlavním problémem, jak mi vysvětloval, byla skutečnost, že hotelová restaurace zela po většinu dne prázdnotou. Turisté si samozřejmě došli na oběd někde ve městě, ale nelákala je ani možnost večeře. "Máte vůbec na pokojích jídelní lístky?" zeptal jsem se, když jsme prošli hotel a zastavili se u stojánku s nabídkou před vchodem do restaurace. Ředitel přiznal, že ne. "Ale to je jen maličkost," dodal. Přisvědčil jsem: "Je toho potřeba mnohem víc". 
V knihkupectvích se sice nejdříve rozhlížím po regálu s odbornou literaturou, ale zabloudím i do dalších oddělení, třeba s knihami o umění. Zrovna minulý týden jsem byl v jedné prodejně, která má tuto sekci bohatě zásobenou. Bohužel jsem se příliš nepokochal, ani si nic neodnesl. Většina knih, které za to stály, byla nedobytně obalena fólií. Chápu, že se jedná o zboží, které není zrovna nejlacinější a může ho znehodnotit jeden otisk špinavého prstu. Z pohledu knihkupce je tedy na první pohled rozumné, že nechce utrpět škodu. 
Bývaly doby, kdy jsem byl přesvědčený, že spokojený podnikatel je ten, komu byznys roste a tržby se zvyšují. Zhruba do začátku krize to tak také fungovalo. Semináře, knihy i podnikatelská poradenství lákaly právě na tyto hodnoty. Pak se ale něco změnilo. Možná jsme zjistili, že všechno není tak růžové, jak jsme si to představovali. Možná se dostavila únava, rozčarování, vyhoření. Snad se na tom podepsala i skutečnost, že první generace podnikatelů se už přiblížila důchodu. Jak mi řekl jeden můj známý, kdysi aktivní člověk: "Ať se snaží mladí".