Za druhé světové války si Američané zřídili na jednom z tichomořských ostrovů zásobovací základnu s letištěm. Domorodcům, kteří překvapeně přihlíželi nezvyklému ruchu, hojně rozdávali pamlsky. Válka skončila, vojáci z ostrova odešli. Ale místní lidé nemohli zapomenout na lahůdky, které dostávali. A tak se rozhodli letadla, která je přinášela, přivolat zpět.
"Kvůli zrušení stravenek přijde o práci až deset tisíc lidí," straší šéf stravenkové firmy a líčí, jak budou restaurace kvůli nezájmu strávníků propouštět a krachovat. Jenže ve skutečnosti se žádné rušení stravenek nechystá. Jen má být zaveden paušál, který dostane každý. Stravenky tedy mohou existovat dál, ale v podstatě se stanou zbytečnými. A o to jde.
O svátcích jsem v televizi náhodou narazil na slavný film Titanic. Asi jsem držitelem světového rekordu, protože jsem ho dosud neviděl. Ale právě díky tomu jsem ho mohl pozorovat se znalostí slov, která o něm napsal Randy Gage v knize Proč jste tak hloupí, nemocní a bez peněz. Nazval ho nejvíce otupujícím snímkem, který byl kdy natočen. Čirou manipulací, vytvářející a potvrzující negativní postoje.
Někdy před třemi roky jsem si založil deník. Přiznám se, že občas mě nadšení rychle opustí a tohle byl přesně ten případ. Zaplnil jsem pár stránek, pak jsem sešit někam založil a zapomněl na něj. Oprášil jsem ho až vloni a od té doby už mám hromadu popsaných bloků. Proč? Co se stalo, co se změnilo v mém přístupu? Začal jsem ho psát jako myšlenkový záznam.
Když jsem byl malý, trávili jsme prázdniny u babičky na vesnici. A samozřejmě také chodili nakupovat do místní Jednoty. Vzpomínám si, že to nebylo jen o nakupování. Kolik drbů se například semlelo na schodech, když jsme čekali, až přivezou chleba. A při nákupu se samozřejmě zapojily i prodavačky. Prostě prodejna byla centrem nejen proto, že stála na návsi.
Jako kluk jsem v knihovně rodičů objevil zajímavou knihu. Jmenovala se "Sama mezi indiány" a italský novinář Ettore Biocca v ní převyprávěl příběh ženy, která byla jako dítě unesena indiány a část svého života prožila v tomto kmeni, bez jakéhokoliv kontaktu s civilizací. Možná mě tato kniha ochránila od pozdějších představ, že primitivní lidé nám mohou být vzorem, jak správně žít.
Svět je přesycen různými odborníky, kteří nám říkají, že musíme být inovativnější a dívat se na věci novým způsobem. Chybí nám ale konkrétní detaily. Jak přesně se dá těchto výsledků dosáhnout? Kniha, kterou držíte v ruce, je pokusem o vyplnění této mezery. Najdete v ní techniky osvědčené praxí, které mohou v organizaci znovu probudit podnikatelského ducha.
Kdybych se k této knize dostal dříve, ušetřil bych si spoustu času a přemýšlení. Ale nikdy není pozdě. Pokud jen závistivě pokukujete po lidech, kteří srší nadšením, a přemýšlíte, kde se to v nich bere, nebo marně přemítáte, kam se ztratilo to vaše původní nadšení a věci tak nějak nejdou, jak by měly jít, sáhněte po ní a přečtěte si ji raději hned dvakrát nebo třikrát.
Setkávám se s řadou podnikatelů a debatuji s nimi i na sociálních sítích. A vypozoroval jsem, že se často řadí do dvou skupin, dalo by se dokonce říct, že krajností. Jedni jsou srdcaři, přistupující ke svému byznysu často až s naivní vírou, že všechno dobré se nakonec prosadí, druzí staří praktici, kteří zaujímají postoj pragmatický, ale spíš cynický. Ale jedno mají společné.
Stručně řečeno, jde o nový exkluzivní newsletter, který v sobě obsahuje všechny moje zkušenosti s fungováním malého a středního podnikání a znalosti, které jsem načerpal za více jak 25 let, co se této oblasti věnuji. Najdete v něm to nejlepší z mých knih, z toho, co jsem načerpal při konzultacích, přečetl a dozvěděl se na konferencích. Není však pro každého.
