Příběhy podnikatelů: Jako když hází hrách na zeď
Ne vždy padnou dobré rady na úrodnou půdu. Tenhle hospodský měl sice prázdný podnik, ale jak se ukázalo, jeho postoje ani nedovolovaly, aby to změnil. Požádal mě sice o radu, připadal jsem si však, jako když házím pověstný hrách na zeď. Posadili jsme se v lokále a já začal s věrnostními kartami. A abych to vylepšil, prozradil jsem mu, že k nim dostane i propagaci v mobilní aplikaci. "Zbláznil jste se?" vyjel na mě. "Nesnáším karty a mobily. V životě jsem neměl ani platební kartu, ani chytrý telefon. Elektronika lidi jen zotročuje." Poklesla mi brada. Tohle jsem nečekal.
Dubnový klubový večer (středa 10. 4. 2019 od 19 hod.) nám připomene, že novodobá česká historie nejsou jen nejrůznější politici, kteří mění svět k lepšímu nebo horšímu, ale také osvícené podnikatelské osobnosti a legendy hodné respektu a následování. Budeme mít možnost si vyslechnout životní a podnikatelské příběhy, úvahy a zkušenosti dvou mužů: Stanislava BERNARDA, duchovního otce kultovní značky Rodinného pivovaru BERNARD a Zdeňka ŠÍPKA, duchovního otce franšízového konceptu pivních restaurací BERNARD PUB. 
Jsem spíš technický typ, takže mám občas problém uvěřit některým věcem, které sice evidentně fungují, ale já nevím jak. Zkrátka takový skeptický Tomáš, který neuvěří, dokud si nesáhne. To je třeba případ známého přání, týkajícího se parkovacího místa. Funguje, což o to, ale jak? A proč jiná přání se ne a ne splnit, i když použijeme stejný postup? Jaký je za tím mechanismus? Přemýšlel jsem tedy, jak to pojmout víc technicky, protože pak se dá lépe předvídat výsledek. A přišel jsem jak na fyzikální analogii, tak na tři faktory, které rozhodují, jestli se přání splní nebo ne.
"Zlaté české ručičky se chválí samy," kázal mi Olda Novák, majitel autoservisu. Seděl na ponku a svěřoval se s problémy svého podnikání. "Ani jsem si nevšiml," odpověděl jsem a rozhlédl se po prázdné dílně. "Někdy to tady fakt vypadá, jako by všichni začali chodit pěšky," připustil. "Ale o žádné reklamě slyšet nechci. To prostě nefunguje." Nepřesvědčoval jsem ho, že si má zaplatit inzerát. Reklamu můžete dělat, až když je co propagovat. A Olda nemohl nabídnout nic jiného, než ty své zlaté ručičky. A i o tom jsem tak trochu pochyboval. 
"Považoval jsem vás za rozumného člověk, ale když vidím, na co jste se dal..." Rozhodnete-li se svůj život změnit a pustit se do něčeho nového, zaručeně vás takové komentáře neminou. Zvlášť pokud to budete dělat s nadšením a vírou v dobrý výsledek. To se hned stanete nemyslícím fanatikem, sektářem a vůbec člověkem zaslepeným. Co se to děje? Proč vám jsou schopni něco takového říkat lidé, kteří vám dosud byli blízcí? Určitě ne proto, že by chtěli škodit. Naopak, myslí si, že vás ochrání. Asi jako ta kvočna, která bránila "ošklivému káčátku" létat. 
Dá se za týden zvýšit efektivita prodejny a přidat něco na tržbách? Pokud budete držet v ruce tuto chytrou příručku, pak ano. I když jde o týdenní průřez tím, co můžete v mnohem větším měřítku následně získat, obsahuje řadu hodnotných a okamžitě použitelných rad a námětů. Od pondělí do neděle vás provede tím nejdůležitějším, ukáže vám, kde můžete podpořit prodej, získat zájem zákazníků a využít toho k posílení tržeb i navýšení konkurenceschopnosti. A pokud budete chtít vědět více, poskytneme vám zajímavé pokračování. 
V dětství jsme občas na půdě potkávali kočky, které se tvářily soustředěně a dávaly nám najevo, že máme dělat rámus potichu. "Nerušte je, číhají na myš," napomínali nás rodiče. Zřejmě v tom byly úspěšné, protože každou chvíli přinesly ukázat nějakého uloveného hlodavce. Dařilo se jim proto, že využili to, co nejlépe uměly. Nebyly dost rychlé, aby myši pronásledovaly. Nemohly za nimi do děr. A tak se obrnily trpělivostí a tiše čekaly, až kořist ztratí ostražitost a přijde na dosah. My máme také někdy problém ulovit úspěch, takže se můžeme poučit. 
Máme doma spoustu koček. Občas se totiž objeví nějaká vyhladovělá bezdomovkyně a když zjistí, že zdejší strava i ubytování jsou na ucházející úrovni, už zůstane. Je tu ale jeden problém - nemáme kočičí dvířka. Kočky si navykly chodit okénkem v koupelně, které je díky svahu kousek nad zemí. V létě to jde, okénko je pořád otevřené a kočky si chodí ven a dovnitř, jak se jim zachce. V zimě to ovšem vyžaduje naši asistenci. A to mi dává možnost pozorovat kočičí chování a s překvapením objevovat, jak hodně se u nich my lidé můžeme inspirovat. 
Na webu se po celý rok setkáváte s informacemi o řadě nově vydaných knih. Ale některé z nich mi přece jen víc přirostly k srdci, takže jsem si je přečetl (občas i víckrát) a rád bych vám doporučil, abyste mě následovali. Zajímavé je, že většinu z nich jsem přelouskal ve vlaku. Takže já si na dlouhé cestování, ale i na zpoždění moc nestěžuji. Vždycky mám co číst. Co chci tedy doporučit? Začněme nejdříve oblastí osobního rozvoje. Mám tu dvě objevné, a přitom jednoduché knížky, které rozhodně stojí za to, i když pod stromeček už je asi nestihnete. 
"Já si na příští rok nic neplánuji," řekli mi jeden podnikatel začátkem prosince. "Vždyť nevíme, co bude za čtrnáct dní, natož třeba za rok." Je pravda, že v dnešní době, kterou někteří nazývají turbulentní, se všechno mění rychleji a výkyvy nahoru i dolů jsou také rychlejší než dříve. Ale zaujala mě slova, která podnikatel pronesl nakonec: "I tak jsem pořád stresovaný, že něco nejde tak, jak bych si to představoval." Proč vlastně neustále žijeme ve stresu, často i se strachem, s obavami, co bude? A netýká se to samozřejmě jen podnikání, jde o náš život. 