Papírová kartička věrnost zákazníka nedělá
"Nechcete naši věrnostní kartičku?" zeptala se mě prodavačka. A vytáhla zpod pultu kousek tvrdého papíru. "Při každém nákupu vám dám razítko a po desátém razítku dostanete slevu." Shodou okolností jsem si ten den přečetl ve zprávách, že Lidl testuje zcela nový věrnostní systém, založený na využití chytrých telefonů, který bude každému zákazníkovi nabízet jeho osobní výhody. Nakupující se tak v prodejnách setkává s dávnou minulostí i blízkou budoucností. Není potřeba dlouze přemýšlet a hádat, čemu dá přednost. Mobil kartičky zaručeně porazí.
Podle studie GfK Shopper Typology se čtvrtina zákazníků řídí při nakupování hlavně zvykem. Prostě sáhnou po tom, co nakupují vždy. Zajímavá je i informace o lidech, které nakupování moc nebaví. Je jich 14 procent a obvykle mají vysokou kupní sílu. Takoví zákazníci budou pravděpodobně pošilhávat po internetových obchodech a jakmile to pro ně bude výhodné, utečou vám tam. Když to sečteme, máte přinejmenším 40 % zákazníků, na které můžete aktivně působit a zvýšit tak své tržby nebo posílit jejich věrnost a podnítit je k opakovaným nákupům. 
Ten den jsem nakupoval ve dvou obchodech. Na poslední chvíli. V tom prvním mi dávala prodavačka najevo, že ji zdržuji od úklidu. A když jsem se pak ještě vrátil, protože jsem si vzpomněl na něco nezbytného, byla už vyloženě nepříjemná. Ve druhé prodejně, kam jsem pak dorazil po zavírací hodině, mě paní přivítala s úsměvem a uklidňovala mě, že nemusím spěchat. A ještě mi pak návdavkem s úsměvem popřála pěkný zbytek dne. Asi nikoho neudiví, že místo té první prodejny budu hledat náhradu, kdežto do druhé se rád vrátím. 
Nejraději mám poučné příběhy, které napíše sám život a o které se s vámi podělí úspěšní obchodníci. Tento je jeden z nich. Prodejna, v níž nenajdete akce, zato tam zákazníky oslovují jménem a když si dopředu zavolají, připraví jim nákup, aby si ho mohli jen vyzvednout. "Pořád se nemůžeme jenom zaobírat konkurencí," říká spolumajitelka Ivana Hladká. "Přizpůsobit se zákazníkům, sledovat zákazníky, potřeby těch lidí, toto si myslím, že je náš směr," dodává. Cesta, kterou si s manželem v obchodě prošli, je inspirativní i pro další obchodníky. 
Nedávno jedna moje známá nakupovala v podnikové prodejně masa a uzenin výrobce, který je známý svojí kvalitou. Až venku při kontrole účtenky zjistila, že jí naúčtovali jiný druh masa. Vrátila se, ale prodavačka to odmítla řešit. A přivolaná vedoucí vyjádřila svůj postoj slovy: "Já se vám divím, že vám to kvůli těm dvanácti korunám stojí za to!" Zřejmě nepochopila, že řada lidí to tak nenechá kvůli principu. Kdyby problém hned a s omluvou vyřešila, ani bych o tom nemusel psát. Ale je zřejmé, že reklamace jsou pořád ještě velkou slabinou maloobchodu. 
Výzkum agentury Ipsos přinesl možná překvapivé zjištění, že 72 % Čechů vnímá dnešní svět jako příliš komplikovaný a dokonce nepřátelský. Ptáte se, co s tím má společného obchodník? Může svět těchto lidí udělat o něco lepší, jednodušší a přátelštější, a přitom prospět i sobě a zvýšit tržby. Takové rozložení sil známe jako win-win, tedy situaci, kdy vyhrávají všichni a každý dostává svůj přínos, ale ne na úkor druhého. Je to stav z mnoha důvodů žádoucí a nejlepší na tom je, že se dá zařídit bez velkých nákladů a že vám pomůže vymezit se vůči větší konkurenci. 
Ve druhé polovině devatenáctého století v Praze žil a úspěšně podnikal obchodník Jan Neff. Měl vyhlášenou prodejnu domácích potřeb a ve srovnání s konkurenty se mu možná dařilo lépe než všem dohromady. Někdo si snad řekne, že měl štěstí nebo zdědil velký majetek, který mohl rozhazovat. Ale nebyla to pravda. Neff ani nespoléhal na šťastnou hvězdu, ani nepoužíval nákladné metody prodeje. Jediné, co ho odlišovalo od většiny tehdejších obchodníků, byl aktivní a nápaditý přístup. Můžeme si to ukázat na několika příkladech a inspirovat se, jak na to. 
Když kdosi vysvětloval Albertu Einsteinovi, že nepořádek na pracovním stole ukazuje na nepořádek v mysli, ten se prý zeptal: "A co tedy odráží prázdný stůl?" Přesto většina z nás považuje pořádek za jakýsi ideál, k němuž je potřeba se neustále přibližovat. Existují dokonce lidé, a není jich málo, kteří se nazývají manažery pořádku a za tučný honorář vám poradí, jak všechno srovnat, uspořádat a uklidit. Ale co naplat, přestože se navenek hlásíme k řadám a pravým úhlům, podvědomě tíhneme spíš k neuspořádanosti. Pokud není extrémní, cítíme se v takovém prostředí lépe. 
Vypadalo to, že ten den budu v práci do pozdního večera, a tak jsem si šel v poledne koupit nějakou svačinu. Nejsem zrovna vzorem pro propagátory zdravé výživy, uvažoval jsem tedy o rohlících, nějakém salámu, sýru, jogurtu a možná i čokoládové tyčince. Jenže už první položka v místní prodejně chyběla. Koš na pečivo byl prázdný. "Objednávám toho míň, protože pak nám rohlíky zbydou," řekl mi majitel obchodu. Z jeho pohledu bylo správné zabránit ztrátám. Jenže já jsem nekoupil nic. Stejně jsme musel jít pro rohlíky jinam, tak proč nenakoupit všechno tam? 
Motocykly byly nejdříve levným dopravním prostředkem. Jak přibývalo aut, zdálo se, že mají odzvoněno. Ale vrátily se. Tentokrát v podobě luxusních strojů, které vyjadřují životní styl svého majitele. Tablety původně sloužily ke kreslení a ručnímu psaní. Velmi brzy o ně přestal být zájem. Vzkřísil je Steve Jobs, když z nich udělal multimediální zařízení ovládaná dotykem prstů. Co mají motorky, tablety a spousta dalších podobných věcí společného? Opsaly kruh v čase a když už to vypadalo, že zaniknou, objevily se v nové, přitažlivé podobě. To samé teď platí i o maloobchodu.