Jak být skutečně pro všechny zákazníky - 2
V minulém díle jsme si ukázali, že překážkou k navýšení tržeb v prodejně jsou stereotypy. Někteří obchodníci pořád vidí v seniorech chudáky, kteří sotva dají dohromady drobné na tři rohlíky. V mládeži zase děti, které se spokojí s laciným lízátkem. Skutečnost je však jiná. Lidé ve věku 50 a více let dnes disponují 70 % peněz určených na nákupy. Mladí jsou náročnými zákazníky, kterým nedělá problém připlatit si za kvalitu. Proto jsem vám už v předchozím článku dal pár rad, jak toho využít. Teď k tomu přidávám další tipy na zvýšení tržeb i spokojenosti zákazníků.
"Já jsem tu pro všechny," řekl mi majitel prodejny s potravinami. "Nikomu nedávám přednost." A když jsem se zeptal, proč má tolik laciného zboží a akcí, odpověděl, že lidé nemají peníze. A to v době, kdy jsme se už vzpamatovali z krize a zákazníkům se obnovila chuť nakupovat a utrácet. Přesto v nich viděl chudáky, kteří musí ušetřit na rohlíku. Není divu, že potom skoro nic nevydělával, škudlil na platech prodavaček a vybavení prodejny. Buď přijde nová krize, která mu dá zapravdu, nebo mu ti lepší zákazníci utečou. Či změní přístup a udrží je. 
Mluvit o pohodě, to možná zní trochu nezvykle, protože s podnikáním máme většinou trochu jiné zkušenosti. Honička od rána do večera, neustálý stres, obavy, že nebude na zaplacení toho nebo onoho a do toho ještě jedna kontrola za druhou a hromady papírů. Je vůbec možné za těchto podmínek mluvit o tom, že budete podnikat v pohodě a s radostí? Ano, je. Protože příčinou všeho stresu a nepohodlí je zkušenost, že ať děláme, co děláme, vždycky se nakonec objeví něco, co nám radost pokazí. Od konkurence po úřady. Jak tedy z toho ven? 
Obchodní zástupce německého výrobce kávovarů Melita se z Vídně vracel hluboce zklamaný. Neprodal ani kousek. "Vídeňané chodí do kavárny," poučili ho místní obchodníci o zvycích panujících v hlavním městě císařství. Cestoval přes Prahu, a tak spíš, než že by očekával nějaký úspěch, chtěl se alespoň zbavit vzorků, aby je nemusel vláčet nazpátek, a zastavil se u Neffa. Ten si strojek prohlédl, nechal se poučit o jeho funkci a nakonec řekl: "Uvidíme". Sotva se zástupce po příjezdu dostal do kanceláře, čekal tam na něj dopis: "Pošlete další, nemáme co prodávat!" 
Téměř tři čtvrtiny akcí si na sebe nevydělají, zjistil výzkum společnosti Nielsen. Také proto, že se do nich často dává zboží, které by se prodávalo samo i bez slevy, jako jsou známé značky nebo sezónní zboží. Kdo bude v létě uvažovat nad cenou grilovacího uhlí či zmrzliny? Zřejmě to způsobuje představa, že když vezmeme žádané produkty, a ještě je zlevníme, zákazníci se k nám pohrnou. Ano, pohrnou se proto, aby si koupili to akční zboží, ale nic víc. Pro ostatní si zajdou jinam, kde mají zase jiné slevy, nebo do hypermarketu s pohodlným parkovištěm. 
O důležitosti dat se teď hodně mluví. Ale setkávám se s obchodníky, kteří mi sice ukazují excelové tabulky a grafy, na nichž tržby buď klesají, nebo rostou, ale když se jich zeptám, jak těchto informací využijí ke konkrétním opatřením, většinou krčí rameny. Jestliže však data nemají konkrétní využití, jsou vám k ničemu. Je zbytečné s nimi ztrácet čas. Tím vás nechci odradit od shromažďování dat, ale právě naopak. Je zapotřebí proměnit data na peníze, použít je k rozvoji prodejny a navýšení vašich tržeb. Jen tak se stanou užitečným a účinným nástrojem. 
"Běžte si s tím harampádím někam!" Tak by se dal vyjádřit současný postoj hospodských a restauratérů k propagačním materiálům, které jim poskytují dodavatelé. Plakáty, stojky na stolech a všemožné zbytečnosti. Podnikatelům konečně došlo, že tato reklama slouží potřebám dodavatelů, ale ne jim. Obvykle je to totiž tak, že propagované značky se prodá víc, ale jiné zase méně, takže výsledkem je nulový nárůst. V lepším případě. Hospodští potřebují, aby byli propagováni oni, ne pivo, které čepují. Možnosti tu jsou a není to nijak složité. 
"Nechcete naši věrnostní kartičku?" zeptala se mě prodavačka. A vytáhla zpod pultu kousek tvrdého papíru. "Při každém nákupu vám dám razítko a po desátém razítku dostanete slevu." Shodou okolností jsem si ten den přečetl ve zprávách, že Lidl testuje zcela nový věrnostní systém, založený na využití chytrých telefonů, který bude každému zákazníkovi nabízet jeho osobní výhody. Nakupující se tak v prodejnách setkává s dávnou minulostí i blízkou budoucností. Není potřeba dlouze přemýšlet a hádat, čemu dá přednost. Mobil kartičky zaručeně porazí. 
Podle studie GfK Shopper Typology se čtvrtina zákazníků řídí při nakupování hlavně zvykem. Prostě sáhnou po tom, co nakupují vždy. Zajímavá je i informace o lidech, které nakupování moc nebaví. Je jich 14 procent a obvykle mají vysokou kupní sílu. Takoví zákazníci budou pravděpodobně pošilhávat po internetových obchodech a jakmile to pro ně bude výhodné, utečou vám tam. Když to sečteme, máte přinejmenším 40 % zákazníků, na které můžete aktivně působit a zvýšit tak své tržby nebo posílit jejich věrnost a podnítit je k opakovaným nákupům. 
Ten den jsem nakupoval ve dvou obchodech. Na poslední chvíli. V tom prvním mi dávala prodavačka najevo, že ji zdržuji od úklidu. A když jsem se pak ještě vrátil, protože jsem si vzpomněl na něco nezbytného, byla už vyloženě nepříjemná. Ve druhé prodejně, kam jsem pak dorazil po zavírací hodině, mě paní přivítala s úsměvem a uklidňovala mě, že nemusím spěchat. A ještě mi pak návdavkem s úsměvem popřála pěkný zbytek dne. Asi nikoho neudiví, že místo té první prodejny budu hledat náhradu, kdežto do druhé se rád vrátím.