"Kvůli zrušení stravenek přijde o práci až deset tisíc lidí," straší šéf stravenkové firmy a líčí, jak budou restaurace kvůli nezájmu strávníků propouštět a krachovat. Jenže ve skutečnosti se žádné rušení stravenek nechystá. Jen má být zaveden paušál, který dostane každý. Stravenky tedy mohou existovat dál, ale v podstatě se stanou zbytečnými. A o to jde.
Na počátku 15. století byla Čína námořní i technologickou velmocí. Součástí loďstva, které se vydávalo do celého okolního světa, bylo 62 devítistěžňových "lodí pokladů", největších, jaké kdy byly ze dřeva postaveny. Číňané, na rozdíl od západních kolonialistů, chtěli po navštívených zemích jen dvě věci: Aby formálně uznaly jejich nadřazenost a aby s nimi obchodovaly.
Seděl jsem ve vlaku dopravce, který nedávno vyhrál soutěž na provozování rychlíkové linky, spojující dvě významná města. Bohužel mě jako cestujícího nepotěšil. V nepříliš čistém vagónu byly hned od začátku napůl ucpané toalety, ve kterých netekla voda. Laťka, kterou před časem tato společnost nastavila, zřejmě dost poklesla. Možná právě kvůli tomu vítězství v soutěži.
Je to vyhlášená pekárna valašských frgálů. Po nedávné návštěvě mi však nejspíš utkví v paměti jako prodejna s nejhorší obsluhou, co jsem potkal za ta léta, kdy tu máme soukromé podnikání. Nebýt toho, že jsem frgály potřeboval pro dobré zákazníky a obchodní partnery, asi bych se otočil a krabici s připravenými koláči nechal ležet na pultě. Takto jsem jen zatnul zuby.
Některé požadavky etikety mají dlouhou historii a ani se pořádně neví, jak vlastně vznikly. Tak například zásada, že si pánové nezapínají spodní knoflík u saka, není dána úzkým střihem, jak jsem se někde dočetl. Vznikla z potřeby rychle tasit kord, přivěšený na opasku. Podobně dlouhou historii mají ale i další pravidla, která se nám v moderní době zdají být zbytečná.
"Jste při nakupování svobodná?" zeptal jsem se jedné paní. "Samozřejmě, že jsem. Mohu si koupit, co chci." Opravdu je to tak? Stále jsme bombardováni reklamami a můžeme si být jisti, že něco z toho v naší mysli uvízne a vykoná svoji práci při nákupním rozhodování. A to raději nemluvím o akcích. Také se vám stává, že automaticky natáhnete ruku po akčním zboží?
Nebudu nikoho otravovat" nebo "Na to nemám žaludek" - podobná vyjádření najdete v diskusích na internetu každou chvíli. Jako by prodej byl od samých základů něčím špatným, neetickým a otravným. Zajímavé je, že tito kritici nemají výhrady třeba vůči e-shopům. Nebo supermarketům. Vypadá to, že nejde ani tak o podstatu prodeje, ale o jeho osobní realizaci.
Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
"Dostávám většinou poptávky e-mailem," svěřuje se podnikatel. "Jenže když chci doplňující informace, už se neozvou. Nebo jim pošlu cenu a je ticho. Jen asi 10 % skončí objednávkou." Možná ten samý problém řešíte také a říkáte si, jací jsou ti zákazníci neslušní lidé. Vždyť by alespoň mohli napsat, že si vybrali někoho jiného. Ve skutečnosti je chyba na vaší straně.
Každá firma může růst. Může to znít jako hloupost, když se díváte na náhrobky takových společnosti, jako byly City Circuit nebo Motorola, přičemž druha jmenovaná firma nabízela před zhruba deseti lety nejlepší mobil na trhu. Nebo si můžeme připomenout Nokii v podobné situaci. Moje víra však prameni ze superzákazníků - říká autor knihy Superzákazník Eddie Yoon.
