Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
"Je to čím dál tím horší," odpověděl mi jeden MLM distributor na otázku, jak se mu daří. "Lidi mají peníze, tak zkoušejí i jiné zboží. Kdybychom v mém týmu nezískávali pořád nové zákazníky, jdeme dolů. A co ty?" Řekl jsem mu, že mě to netíží. Neprodávám totiž žádné zboží. Podezřívavě na mě hleděl, jestli nepropaguji nějakou pyramidu, ale vysvětlil jsem mu to.
Před lety jsem seděl na jedné univerzitní přednášce na téma komunikace. Myšleno samozřejmě ta počítačová. Mluvil mladý asistent a začal pěkně zeširoka, v souvislostech. Jeho starší kolega, který tam měl zřejmě nad ním coby začátečníkem dozor, ho však po deseti minutách zarazil: "Je to sice pěkné, ale s tím, co chceme probrat, to nemá nic společného."
"Dostávám většinou poptávky e-mailem," svěřuje se podnikatel. "Jenže když chci doplňující informace, už se neozvou. Nebo jim pošlu cenu a je ticho. Jen asi 10 % skončí objednávkou." Možná ten samý problém řešíte také a říkáte si, jací jsou ti zákazníci neslušní lidé. Vždyť by alespoň mohli napsat, že si vybrali někoho jiného. Ve skutečnosti je chyba na vaší straně.
Každá firma může růst. Může to znít jako hloupost, když se díváte na náhrobky takových společnosti, jako byly City Circuit nebo Motorola, přičemž druha jmenovaná firma nabízela před zhruba deseti lety nejlepší mobil na trhu. Nebo si můžeme připomenout Nokii v podobné situaci. Moje víra však prameni ze superzákazníků - říká autor knihy Superzákazník Eddie Yoon.
Před pár lety jsem se v jedné renomované prodejně s nábytkem domlouval na poměrně velké zakázce. Jakmile však prodavačka zjistila, že se "teprve ptám" a nehodlám už v tuto chvíli vypisovat objednávku, její mírný zájem se změnil na otrávený nezájem. Tvář opanoval výraz nudy, a jednoslovné odpovědi tvořily hlavně výrazy jako nemáme, neděláme, nezajišťujeme, vždyť je to tam napsané.
Předsilvestrovské nákupy bývají samozřejmě větší, a tak jsem v supermarketu dostal za odměnu poukázku na zajímavou slevu. Bohužel naprosto bezcennou, protože platila jen do šestého ledna. V situaci, kdy většině lidí začínal teprve toho dne pracovní týden, a navíc to mám do nejbližší prodejny řetězce pěkných pár kilometrů, jsem mohl kartičku rovnou zahodit.
Nad nanuky se v prodejně tyčí velké oznámení o akci. Asi bych si toho nevšiml, kdyby venku nebylo pětatřicet stupňů ve stínu. Má v takovém vedru smysl někoho uplácet, aby si koupil zmrzlinu? Vždyť to jistě udělá i bez akce. Proč tedy tyto nesmyslné pobídky? Vypadá to, že obchodníci přestali uvažovat o slevách jako nástrojích k prodeji určitého zboží. To je připravuje o peníze. A nemusí.
Je to šílené. Polovinu všeho zboží nakupujeme ve slevě. Obzvlášť silně to pociťují supermarkety a hypermarkety řetězců. V místním malém Tescu jsem jen v oddělení čerstvé zeleniny a ovoce napočítal 21 slevových akcí. Jde o nemoc, která oslabuje celý maloobchod. A nástroje, od kterých si obchodníci slibovali zlepšení, jak se zdá, nefungují. Kromě jednoho.
