Z problémů a negativních událostí bychom si vždy měli brát poučení. I když se zdá být málo pravděpodobné, že by se opakovaly. Jeho tvář za okýnkem restaurace připomínala psa, kterého zavřeli doma. Smutnýma očima marně vyhlížel zákazníky, již by mu dali alespoň trochu vydělat. Ulice byla pustá. A přece mohlo být všechno jinak, kdyby...
Žádnou změnu nemůžete udělat bez upřímné sebereflexe. Kdo svádí vinu na druhé, bude navždy neúspěšný. "Společnost nebyla v dobré kondici, neměli jsme rezervu a bohužel i dluhy, jež jsme nabrali dříve, nás stále doháněly, a tak společnost fungovala v podstatě z ruky do huby," napsal manažer jedné firmy v informaci o ukončení činnosti.
Změnu většinou odkládáme, až bude vhodný čas. Možná je právě teď. Doslechl jsem se, že mu vyhořela dílna. Tak jsem se zastavil, jestli něco nepotřebuje. "Leda že by ses za tu dobu, co jsme se neviděli, vyučil zedníkem," odpověděl mi, když jsme se setkali na spáleništi. Samozřejmě to byla nenápadná výčitka, že jsem si na něj pořád nemohl najít čas.
Prodavači, kteří jsou celý den aktivní, jsou na konci směny méně unavení. A samozřejmě prodají víc. Mám to vyzkoušené. "Za chvíli bude konec pracovní doby, tak ať vám to pěkně utíká," oznamuje rozjařený moderátor z rádia. Pan Maceška, majitel prodejny, pokrčí rameny a obrátí se na své prodavačky: "No u nás to, holky, neplatí, že? Ještě tu bohužel musíte pár hodin vydržet."
Benjamin Disraeli řekl: "Život je příliš krátký na to, aby byl ještě malý". Jak ale poznáme, jestli je náš život velký nebo malý? Každý má o životě svoji představu a podle ní samozřejmě posuzuje i jeho velikost. Někdo chce prožít "obyčejný život", jiný vybudovat největší firmu na světě nebo zbohatnout, třetí uspět v politice. Jeden společný znak přece jen velký život má.
Lidé věnují největší pozornost příběhům. Chcete-li je tedy zaujmout, vyprávějte příběhy. "Včera jsme byli na školení #Jan Novák. Bylo to skvělé a na svačinu koláčky." Podobných zpráv najdete na LinkedIn spoustu, stejně tak na dalších sociálních sítích. Všimne si jich možná pár lidí, co znají pisatele nebo Jana Nováka, ale tím to končí. To se ale dá snadno změnit.
Videa, ve kterých je po celou dobu vidět jen hlava mluvčího, jsou neskutečně nudná. Udělejte je pestřejšími, zabere to. "Viď že to dělám dobře," dožadoval se Petr mého odborného hodnocení. Měli jsme už něco upito, a tak jsem mu to odkýval. Po pár dnech už jsem tak tolerantní nebyl. Jeho videa měla sice docela zajímavý obsah, ale shlédnutí by se dala spočítat na prstech rukou.
Vědět, jak zákazníci myslí a na co reagují, se vyplácí. Můžete tak pochopit a vyřešit i naprosté záhady v jejich chování. Majitel restaurace měl kruhy pod očima a vypadal hodně unaveně. "Věříte na kletby?" zeptal se mě na úvod, když jsme se usadili ke stolu v jeho podniku. Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem něco říct, ale přes hlasitou hudbu, která zněla místností, mě nebylo slyšet.
Podivné chování zákazníků mají často na svědomí instinkty. Kdo o nich něco ví, je ve výhodě. Do toho autosalonu si mě zavolali, protože stáli před naprostou záhadou. Udělali nový interiér, prodejna vypadala moc hezky, ale prodej poklesl skoro o polovinu. Majitel prodejny si to nedokázal vysvětlit. Čekal, že vylepšení přivede další zákazníky a teď nebyl schopen pochopit, co se to děje.
Ne vždy padnou dobré rady na úrodnou půdu. Ale jak se říká, každý je strůjcem svého osudu. A v podnikání to platí zvlášť. Žádné výmluvy vám nepomohou. Tenhle hospodský měl sice prázdný podnik, ale jak se ukázalo, jeho postoje ani nedovolovaly, aby to změnil. Požádal mě sice o radu, připadal jsem si však, jako když házím pověstný hrách na zeď.
