Příběhy podnikatelů: Když zlaté české ručičky nestačí
"Zlaté české ručičky se chválí samy," kázal mi Olda Novák, majitel autoservisu. Seděl na ponku a svěřoval se s problémy svého podnikání. "Ani jsem si nevšiml," odpověděl jsem a rozhlédl se po prázdné dílně. "Někdy to tady fakt vypadá, jako by všichni začali chodit pěšky," připustil. "Ale o žádné reklamě slyšet nechci. To prostě nefunguje." Nepřesvědčoval jsem ho, že si má zaplatit inzerát. Reklamu můžete dělat, až když je co propagovat. A Olda nemohl nabídnout nic jiného, než ty své zlaté ručičky. A i o tom jsem tak trochu pochyboval.
V prodejně nábytku bylo šero a prázdno. Tedy až na Lukáše Břízu, majitele tohoto podniku, a mě. Lukáš se mi už hodnou chvíli svěřoval se svým zklamáním. "Myslel jsem, že když je prodejna na dobrém místě, kudy chodí spousta lidí, že to bude mnohem lepší. A tak jsem souhlasil i s vysokým nájmem. Ale sám vidíš, jak to je." Rozhlédl jsem se kolem. "Máš tady tmu," konstatoval jsem. "Přece nebudu svítit, když tu nikdo není," povzdychl si Lukáš. "Ale takhle lidi na ulici vidí jen tmavé výlohy," nedal jsem se. "Myslíš, že přijdou, když je k tomu nic neláká?" 
Upřímně řečeno, to kadeřnictví mělo už nejlepší léta za sebou a ani předtím nebylo moc pohledné. Nejdřív tu byly v pronájmu čtyři podnikatelky, ale od té doby, co v blízkosti začaly fungovat dva moderní podniky, se jejich počet snížil na polovinu. Část pronajatého kadeřnictví byla prázdná, s nehezkými stopami po odmontovaných křeslech. Když podnik upadá, vytrácí se z něj i zákazníci. Je to bludný kruh, který se roztáčí čím dál tím rychleji. Proto mě jedna ze zbývajících podnikatelek pozvala, ať se nechám zdarma ostříhat, a přitom utrousím nějaký nápad. 
"Řeknu ti, Mařko, že něco takového se mi ještě nestalo." Kamarádka Eva se naklonila až k majitelce obchodu. "Když jsem se před chvíli ptala tvé prodavačky, té mladé blondýny, kde tě najdu, tak víš, co mi řekla? Prý se nestará, kde pořád lítáš. Chápeš to?" Marie se bránila: "Ale to jí možná jen tak ujelo. A proč jsi vlastně přišla?" Eva pokrčila rameny. "Jak myslíš. Hlavně jsem ti ale chtěla říct, že jsem byla u toho Vietnamce, co si otevřel obchod za rohem. Má samozřejmě nižší ceny, to se dalo čekat. Ale taky víc čerstvého ovoce a zeleniny, než máš ty." 
Hospoda byla prázdná. Jako skoro každý den. Majitel Franta Novák si povzdychl. Měl to už dávno zavřít a prodat. Jenže kdo by koupil podnik na vsi, když ví, že chlapi si raději koupí v supermarketu lahvové a sejdou se u Bendy v garáži? Může jim to dát někdo levněji? Nemůže! Rozhlédl se po prázdném lokálu. Jediným návštěvníkem byl spolužák Lukáš, který tu usrkával nealkoholické pivo. Odstrčil židli u stolu a posadil se vedle něho. Na něco si vzpomněl. "Poslouchej, ty přece děláš nějaký ten marketing, nebo co. Tak co kdybys mi poradil, jak to tady naplnit?" 