Je to takové docela běžné chování v restauraci. Vyberete si jídlo a než vám ho přinesou, přepadnou vás pochybnosti. Neměl jsem si dát něco jiného? Ta paní u vedlejšího stolu má na talíři něco, co vypadá moc chutně. Co to asi je? Možná jsem o něco přišel. Bude mi to moje vůbec chutnat? A když je konečně vaše objednaná porce na stole, rýpete se v ní vidličkou a nemáte z toho vůbec dobrý pocit. To, jak se chováme v restauraci, často opakujeme i ve svém životě. Sotva si něco vybereme, už začneme pochybovat, že jsme zvolili správně a nasloucháme těm, kteří nás zrazují.

Texaští lékaři před časem provedli zajímavý pokus. Pacienty, kteří měli problémy s klouby a nezbytně potřebovali artroskopickou operaci, rozdělili na dvě části. Jedni skutečně podstoupili kompletní operační zákrok, druhým jen v narkóze nařízli koleno a bez čehokoliv dalšího zase rány zašili. Tvářili se však, že k operaci došlo. Zajímavé je, že oběma skupinám se ulevilo úplně stejně. Fungování naší mysli je totiž založeno na zákonu příčiny a následku. Jestliže podle jejich názoru došlo k operaci, která ve většině případů přinese zlepšení stavu, muselo k němu dojít i u nich.