Strýc měl hejno slepic. Jedna z nich se zatoulala na silnici a srazilo ji auto. Přežila, ale nemohla chodit. Manželce jí bylo líto, a tak ji ubytovala u nás v garáži a starala se o ni. Dnes už slepice chodí. Sice pořád kulhá jak válečný veterán, ale zato nám každý den snese vajíčko. Už je pomalu nemáme ani kam dávat. Ale to není celý příběh. To nejdůležitější teprve přijde.
Toho dne se probudil dříve. Bezmyšlenkovitě zíral na strop a pak ho napadlo, že by potřeboval vymalovat. Možná po výplatě. Nebo také ne, protože děti půjdou do školy a bude to stát spoustu peněz. Půjdou do školy po prázdninách, které strávily v paneláku. Jiní teď ještě vyspávají v bungalovu za šumění palem… "Já už takový život žít nechci!" řekl si a vstal.
"Teď jsem ti dostal do rukou tak zajímavou motivační knížku, že jsi to ještě neviděl." Určitě to znáte. Ale napadla vás někdy napadla otázka, jak je možné, že bylo napsáno a přečteno tolik motivačních knih a návodů, jak dosáhnout všemožného úspěchu, ale lidé se v podstatě moc nemění? Že by si ze všech těch popsaných stránek nebo videí vůbec nic neodnesli? A proč ne?
Znáte lidi, kteří jsou chytří a vzdělaní, přečetli hromadu knížek o úspěchu, dokonce už vědí, že než motivace vnější a cílová, je lepší motivace cestou, ale jsou pořád na mizině? Možná k nim také patříte. A říkáte si: "Tak co ještě mám udělat, abych se konečně dočkal pořádné odměny za svoji námahu?" Skutečně, v čem to vězí, že lidé pracující s nadšením jsou bez peněz?
"Mě ta práce tak nebaví!" stěžovala si paní proti mně. Vypadala unaveně a bez jiskry. Za tu hodinu, co jsme strávili v restauraci, si dala dvě kávy. S účastí jsem se jí zeptal, proč si tedy nenajde jinou. Dnes je přece po pracovnících sháňka. "To je jedno," vzdychla. "V zaměstnání nemůžete dát najevo nadšení. Jinak toho hned využijí a přidají vám víc práce za stejné peníze."
