Kdy je člověk bohatý

 

Jednou vzal bohatý otec z města svého syna na venkov, aby mu ukázal, že ne všichni jsou na tom tak dobře jako oni. Pár dní žili na malém hospodářství s chudou rodinou. Když se vraceli, zeptal se ho, jak se mu výlet líbil. "Moc," odpověděl syn. "Myslel jsem si, že jsme bohatí, ale oni jsou na tom lépe." Otec se tomu velmi podivil, protože očekával úplně jinou odpověď.

 
Intuitivní marketing: Kdy je člověk bohatý
 
"My máme jednoho psa a oni čtyři a k tomu stádo koz. My máme bazén, ale oni celé jezero. My máme lampy, ale jim v noci svítí všechny hvězdy na nebi. My máme kolem zahrady plot a na ní jen trávu, oni mají celý otevřený kraj kolem sebe a na záhonech si pěstují potravu. Jsem rád, že jsi mi ukázal, jak vypadá štěstí."

"Člověk nemůže být bohatý, jestliže musí spát vsedě u stolu."


Opravdu bychom se obešli bez civilizace?

Nereprodukoval jsem ten příběh proto, abych i vám ukázal, jak vypadá skutečné štěstí. Chtěl jsem naopak upozornit, jaké nesmysly na internetu najdeme. A věřte tomu, že jim tleská hodně lidí. Nijak neuvažují o tom, že o ty dva bohaté se chudá rodina musela po celu dobu starat a skákat kolem nich. Že kozy musí někdo podojit, záhony obdělat a pokud by nepostavili plot, ožere jim je lesní zvěř.

Betty MacDonaldová píše v jedné ze svých knížek, jak si jejich návštěvy pochvalovaly pobyt v jejich domě na venkově. Už ovšem neviděly, že musí brzy ráno vstávat, aby se postarala o zahradu a jejich snídani, přes den vařit a když šli spát, umívat hromadu nádobí.

Čím dál tím více lidí vidí jen tu idylu. Mají pocit, že by jim stačila docela malá chaloupka, ve které by žili duchovně a radovali se z pravých hodnot. Asi by se pak divili, že ten domeček nemá ústřední topení, teplou vodu a ani elektřinu. Duchovno by vzalo za své s drkotáním zubů. Nebo ještě dříve, protože mě vždy překvapuje, že lidé, kteří tráví na sociálních sítích hodiny denně, by se podle svých slov klidně obešli bez celé této civilizace. Možná si myslí, že v 19. století už byl Facebook a že jim tedy zůstane.

E-book Úspěšný týden od Miloše Tomana

Mě z těchto představ o ctnosti chudoby zcela vyléčila návštěva vesnice v rožnovském skanzenu. Průvodkyně nám tam ukázala malou chaloupku, tak malou, že podle jejího vyprávění v ní nebylo dost místa ani na spaní a babička musela ještě začátkem 20. století spát vsedě u stolu. To mě šokovalo.

Člověk nemůže být bohatý, jestliže musí spát vsedě u stolu. I kdyby kolem něj panovala na nejčistší idyla na světě a duchovní moudrost z něj přímo vyzařovala. Pořád jsme totiž lidé z masa a kostí. Je možné, že se nějaký asketa spokojí se studenou jeskyní a sušenými kobylkami, ale to je výjimka. Běžný člověk potřebuje, obrazně řečeno, svoji postel ( přečtěte si také článek Tři odhalená tajemství vztahu k penězům).


Můj pohled na bohatství je jiný

Můj pohled na bohatství je tedy jiný. Nemusí být nutně vyjádřený nějakou sumou. Ale jde o to, že se probudíme ráno v posteli, se střechou nad hlavou a bez obav, co nepříjemného nás ten den, ale i v příštích dnech a letech čeká. Na nějakých rajských ostrovech by možná stačilo procitnutí pod palmou a pár kokosových ořechů, ale v našich krajích k tomu potřebujeme materiální zabezpečení.

Takže bychom už měli konečně přestat dávat ty dvě věci proti sobě. Jestliže má někdo postel, dům a před ním auto, vůbec to nemusí znamenat, že je poživačný materialista. Ba právě naopak, s kručícím žaludkem a nezaplacenými složenkami se na duchovní záležitosti opravdu těžko soustředí.

Jestliže vás tedy přepadnou výčitky, jestli náhodou nežijete příliš materiálně, uvědomte si, jaké máte ráno po probuzení pocity. Těšíte se do nového dne, nebo smutně přemýšlíte, jak by bylo krásné mít skutečně pěknou a útulnou ložnici a lepšího šéfa než toho, který na vás právě čeká v práci? Že by bylo krásné moci si sám svobodně určit, co budu celý den dělat? Nebojte se a jděte za tím.


Užitečné? Podělte se i se svými přáteli:

Zaregistrujte se k odběru newsletterů Intuitivního marketingu