Co má společného kočka v okně a váš úspěch

 

Máme doma spoustu koček. Občas se totiž objeví nějaká vyhladovělá bezdomovkyně a když zjistí, že zdejší strava i ubytování jsou na ucházející úrovni, už zůstane. Je tu ale jeden problém - nemáme kočičí dvířka. Kočky si navykly chodit okénkem v koupelně, které je díky svahu kousek nad zemí. V létě to jde, okénko je pořád otevřené a kočky si chodí ven a dovnitř, jak se jim zachce. V zimě to ovšem vyžaduje naši asistenci.

 
Úspěšní lidé si berou příklad z koček
 
A to mi dává možnost pozorovat kočičí chování a s překvapením objevovat, jak hodně se u nich my lidé můžeme inspirovat.

Každý, kdo má doma kočku, totiž ví, že jejich pokyny nám, svým podnájemníkům (o pánech ani páníčcích se v tomto případě nehodí mluvit, to se týká psů), nesdělují jednoznačně. Lépe řečeno, my jsme natolik nechápaví, že jejich jednoznačným vyjádřením ne a ne přijít na kloub.

"Veškerým vysvětlováním se totiž dožadujeme souhlasu ostatních, a to sebevědomí lidé nedělají."


Prostě chcete to, co chcete

Takže když se kočka postaví proti oknu, vůbec to nemusí znamenat, že chce jít ven. Nastat mohou ještě přinejmenším dvě další varianty. Možná něco venku zaslechla a dívá se, kdo to sem jde. Případě uvažovala o tom, že by se opravdu vydala ven, ale když vidí, jaké je počasí… Nebo si to jednoduše rozmyslela.

A teď se podívejme, jak se chováme my. Naprostá většina lidí by v takové situaci šla ven, i kdyby tam padaly trakaře, nebo i kdyby si vzpomněli, že si nevzali ponožky a kapesník. Prostě je nám to hloupé, když už se někdo kvůli nám namáhá, odvděčit se mu tak, že se zase otočíme a vrátíme. A podobně se chováme v mnoha dalších případech ( viz také článek Co se můžete naučit od Donalda Trumpa (a nemusíte ho mít rádi)).

Úspěšní lidé dávají na první místo sebe. To není sobectví, jak se nám často vyčítá. Jde o chování naprosto logické. Neúspěšní obvykle reagují na to, co se děje, takže pomalu nevyvíjejí samostatnou aktivitu. Nejenže je to pak zdržuje, ale obvykle se ani nedostanou k tomu, co by opravdu chtěli. Takoví lidé svět kupředu nepostrčí.

Jeden řidič vyprávěl, jak přibrzdil u zaparkovaných aut, protože mu spadl mobil na podlahu. Když zvedl hlavu, na sklo mu ťukal nějaký pán, že je hned vedle volné parkovací místo, že se tam vejde a že mu ukáže. Řidič tam nejenže zajel, i když zde zastavit nechtěl, ale čekal s odjezdem tak dlouho, dokud ochotný pán nezmizel z dohledu.


Svá rozhodnutí neobhajujte

Možná kočky tuší, že jsme natvrdlí, ale nemíní nám nic vysvětlovat. Jestli se rozhodnou jít ven, nebo zůstat doma, či se z ničeho nic od okna odeberou na kočičí záchodek, je to prostě samozřejmé a není třeba dalších komentářů ( o inspiraci chováním koček si můžete také přečíst ve skvělé knížce Chovejte se jako kočka).

Zato my lidé máme neustále nutkavou potřebu obhajovat, proč jsme něco udělali nebo proč jsme své rozhodnutí změnili. Nejenže tím ztrácíme čas, ale obvykle se do těch argumentů tak zapleteme, že pak vypadáme jako nedůvěryhodní troubové.

Jednou jsem se chystal na rande, když u dveří zazvonil spolužák, že by potřeboval pomoct s domácím úkolem. Nechtěl jsem, aby mé rande komentoval, tak jsem se vymluvil, že musím sám dělat jiný úkol. "Tak oba dva uděláme spolu," zaradoval se spolužák. "Vlastně musím jít ven něco zařídit," otočil jsem. "Výborně, půjdu s tebou a po cestě to probereme." Nakonec jsem raději zůstal doma, protože mi to připadalo schůdnější než vláčet spolužáka s sebou na rande.

Buďme jako kočky. Nevysvětlujme zbytečně. Prostě jsme se nějak rozhodli, odpovědnost za své rozhodnutí neseme jen my a nikomu není nic do toho, jak jsme k němu došli. Veškerým vysvětlováním se totiž dožadujeme souhlasu ostatních, a to sebevědomí lidé nedělají.

Kniha Intuitivní marketing pro 21. století od Miloše Tomana


O rozhodnutích nepochybujte, ani o právu je změnit

Nevšiml jsem si také, že by kočky o svém rozhodnutí pochybovaly. Prostě se nějak rozhodnou a pro tu chvíli je to správné. Jestliže jim za deset minut přijde lepší jít ven, když se předtím vrátily, posadí se k oknu a čekají. Bez omlouvání, bez studu.

Zato my lidé jsme přesvědčeni, že naše rozhodnutí musí být věčná, nebo přinejmenším silně trvanlivá. Dokonce můžeme slyšet, že je to věc charakteru. Však se také o kočkách tvrdí, že jde o zvířata falešná. Říkají to ovšem lidé, kteří nemohou snést, když se někdo řídí tím, co chce sám, ne co chtějí druzí a hlavně oni (  Jak prosazovat své vám ukáže e-book Úspěšný týden).

Jistá žena dokonce takto "projevovala svůj charakter" tak dlouho, až na konec na poslední chvíli řekla na svatbě "ne" a utekla. Jistě by bylo pro ni i pro ostatní snesitelnější, kdyby své rozhodnutí změnila dříve. To by jí ovšem rodiče nesměli od dětství vtloukat do hlavy, že když se seriózní člověk pro něco rozhodne, tak na tom trvá.


Poučení od koček a váš úspěch podle intuitivního marketingu

Co nám tedy kočky především ukazují? Že i když žijeme ve společnosti jiných, nejdůležitější pro nás je to, co chceme my. Kdo se neustále ohlíží na druhé a doprošuje se jejich schválení, ten bude vždycky jen jedním z davu. Člověkem, který neoplývá sebevědomím ani bohatstvím, který se ani neodvažuje uvažovat, že by se mohl mít lépe. Intuitivní podnikatelé jsou sebevědomí a proto berou svá rozhodnutí jako nejdůležitější. Jsou tedy aktivní, na rozdíl od těch, kteří jen reagují. Prosazují svoji představu, jak má jejich život vypadat, nepřejímají cizí modely, nepřizpůsobují se stádnímu uvažování. Proto jsou úspěšní.

Psa můžeme (a musíme) ovládat, na kočku to neplatí. Žít s ní znamená naučit se respektovat druhé a jejich rozhodnutí. A člověk si tak nějak zvykne, že i jeho postoje a rozhodnutí jsou hodné respektu. To je asi nejdůležitější, co jsme se od koček naučil. A využívám to i v těchto případech.


Užitečné? Podělte se i se svými přáteli:

Zaregistrujte se k odběru newsletterů Intuitivního marketingu