Před pár roky jsem mluvil s mladým mužem. Studoval v USA na prestižní univerzitě a přivezl si z ní červený diplom. Ale stěžoval si: "Už jsem tři měsíce doma, a ještě mě nikdo neoslovil s nějakou zajímavou nabídkou práce." Zeptal jsem se, jestli se poohlížel po nějakém zaměstnání. Podíval se na mě s despektem a opáčil, že to on nemá zapotřebí… Každou chvíli se někde můžeme dočíst, že v životě je nejdůležitější, co se naučíme.
Jsem spíš technický typ, takže mám občas problém uvěřit některým věcem, které sice evidentně fungují, ale já nevím jak. Zkrátka takový skeptický Tomáš, který neuvěří, dokud si nesáhne. To je třeba případ známého přání, týkajícího se parkovacího místa. Funguje, což o to, ale jak? A proč jiná přání se ne a ne splnit, i když použijeme stejný postup? Jaký je za tím mechanismus?
(Toto je informace pro Lyconet Marketéry. Pokud vás to zajímá a ještě jím nejste, podívejte se nejdříve sem.) Jistě to znáte. Vaše představení výhod sítě Lyconet zájemce nadchlo a chce se hned na místě na svém mobilu zaregistrovat. Není důvod to odkládat. Pro zákazníky máme v aplikaci Cashback World QR kód, takže žádný problém. Ale v případě Lyconet zatím není nic podobného k dispozici.
"Považoval jsem vás za rozumného člověk, ale když vidím, na co jste se dal..." Rozhodnete-li se svůj život změnit a pustit se do něčeho nového, zaručeně vás takové komentáře neminou. Zvlášť pokud to budete dělat s nadšením a vírou v dobrý výsledek. To se hned stanete nemyslícím fanatikem, sektářem a vůbec člověkem zaslepeným. Co se to děje? Proč vám jsou schopni něco takového říkat lidé, kteří vám dosud byli blízcí?
Upřímně řečeno, to kadeřnictví mělo už nejlepší léta za sebou a ani předtím nebylo moc pohledné. Nejdřív tu byly v pronájmu čtyři podnikatelky, ale od té doby, co v blízkosti začaly fungovat dva moderní podniky, se jejich počet snížil na polovinu. Část pronajatého kadeřnictví byla prázdná, s nehezkými stopami po odmontovaných křeslech. Když podnik upadá, vytrácí se z něj i zákazníci.
"Do středy musím udělat ještě dva obchody, abych měl nárok na prémie," řekl mi prodejce. Nechtěl se proto moc zdržovat a brzy se rozloučil. Spěchal za svými zákazníky, aby jim oznámil, že bez nich prémie nedostane? To samozřejmě ně. Nikdo nic takového zákazníkům neříká. Bylo by to hloupé. A přece ano. Není totiž jen řeč, která nám vychází ústy. Existuje také řeč těla a další náznaky, které sice nemluví slovy...
"Řeknu ti, Mařko, že něco takového se mi ještě nestalo." Kamarádka Eva se naklonila až k majitelce obchodu. "Když jsem se před chvíli ptala tvé prodavačky, té mladé blondýny, kde tě najdu, tak víš, co mi řekla? Prý se nestará, kde pořád lítáš. Chápeš to?" Marie se bránila: "Ale to jí možná jen tak ujelo. A proč jsi vlastně přišla?" Eva pokrčila rameny. "Jak myslíš...
"Chudý člověk spí líp než bohatý," napsal švédský lékař a spisovatel Axel Munthe. Jako doktor by ovšem měl vědět, že s prázdným žaludkem se velmi špatně usíná, zvlášť když nevíte, za co se druhý den najíte. Proto mám raději vyznání jednoho svého známého, milionáře, jak ráno vstává s radostí a bez obav, co den přinese. Bohužel na internetu najdeme víc citátů oslavujících chudobu, než těch druhých.
Byl jsem tehdy prodejcem začátečníkem. Měl jsem naplánovanou schůzku s nákupčí velkého podniku, o které se kolegové vyjadřovali buď nelichotivě, nebo s ustrašeným respektem. V každém případě mi bylo těžko u žaludku, když jsem se chodbou blížil k jejím dveřím. Nesměle jsem zaťukal. "No, co je zase?" ozvalo se naštvaně z kanceláře. Nahlédl jsem dovnitř a pípnul, že máme domluvenou schůzku.
Podle některých "zasvěcených" předpovědí by Facebook už neměl fungovat, nebo by se na něm měli pohybovat jen lidé nad padesát. Twitter už měl také skončit. Naštěstí jde jako vždy o prognózy lidí, kteří mají hroznou radost, když se něco nepovede. Konec světa by je naplnil absolutním štěstím. Snad jen v případě Google+, který v dubnu končí, došlo na jejich slova.
