Za druhé světové války si Američané zřídili na jednom z tichomořských ostrovů zásobovací základnu s letištěm. Domorodcům, kteří překvapeně přihlíželi nezvyklému ruchu, hojně rozdávali pamlsky. Válka skončila, vojáci z ostrova odešli. Ale místní lidé nemohli zapomenout na lahůdky, které dostávali. A tak se rozhodli letadla, která je přinášela, přivolat zpět.
Sobota nebo neděle v městě, městečku, vesnici. Obchody zavřené. Kromě řetězců a Vietnamců. Český obchodník má přece právo si odpočinout. Horský hotel v Tatrách ohlásil, že přes celé vánoční svátky bude mít zavřeno. Zaměstnanci mají přece právo užít si Vánoc. Jak se zdá, mnozí podnikatelé začali vnímat svůj byznys jako zaměstnání, kde jde hlavně o nároky.
Na počátku 15. století byla Čína námořní i technologickou velmocí. Součástí loďstva, které se vydávalo do celého okolního světa, bylo 62 devítistěžňových "lodí pokladů", největších, jaké kdy byly ze dřeva postaveny. Číňané, na rozdíl od západních kolonialistů, chtěli po navštívených zemích jen dvě věci: Aby formálně uznaly jejich nadřazenost a aby s nimi obchodovaly.
O svátcích jsem v televizi náhodou narazil na slavný film Titanic. Asi jsem držitelem světového rekordu, protože jsem ho dosud neviděl. Ale právě díky tomu jsem ho mohl pozorovat se znalostí slov, která o něm napsal Randy Gage v knize Proč jste tak hloupí, nemocní a bez peněz. Nazval ho nejvíce otupujícím snímkem, který byl kdy natočen. Čirou manipulací, vytvářející a potvrzující negativní postoje.
Někdy před třemi roky jsem si založil deník. Přiznám se, že občas mě nadšení rychle opustí a tohle byl přesně ten případ. Zaplnil jsem pár stránek, pak jsem sešit někam založil a zapomněl na něj. Oprášil jsem ho až vloni a od té doby už mám hromadu popsaných bloků. Proč? Co se stalo, co se změnilo v mém přístupu? Začal jsem ho psát jako myšlenkový záznam.
Studentům ekonomie, čekajícím na přednášku, bylo oznámeno, že jejich profesor není ve škole, ale nahradí ho mladý kolega, s nímž se ještě neměli možnost setkat. Pak dostali papír s učitelovou charakteristikou. Nikdo z nich nevěděl, že jsou vlastně dvě a výzkumníci je pro ně speciálně připravili. Lišily se jen několika slovy ukrytými v delším textu.
Za dva roky zvýšila své příjmy desetkrát. Teď stojí s dalšími úspěšnými na pódiu s všichni jí tleskají. Dívá se na ni a říká si: "Když to dokázala ona, já to dokážu také. Není přece žádný důvod, proč by to zrovna u mě nefungovalo." A zatímco vpředu v sále se ozývají proslovy a gratulace, začíná spřádat plány, jak to udělat. A co za dva roky, určitě mu na to bude stačit rok.
Nebudu nikoho otravovat" nebo "Na to nemám žaludek" - podobná vyjádření najdete v diskusích na internetu každou chvíli. Jako by prodej byl od samých základů něčím špatným, neetickým a otravným. Zajímavé je, že tito kritici nemají výhrady třeba vůči e-shopům. Nebo supermarketům. Vypadá to, že nejde ani tak o podstatu prodeje, ale o jeho osobní realizaci.
Jako kluk jsem v knihovně rodičů objevil zajímavou knihu. Jmenovala se "Sama mezi indiány" a italský novinář Ettore Biocca v ní převyprávěl příběh ženy, která byla jako dítě unesena indiány a část svého života prožila v tomto kmeni, bez jakéhokoliv kontaktu s civilizací. Možná mě tato kniha ochránila od pozdějších představ, že primitivní lidé nám mohou být vzorem, jak správně žít.
Kdybych se k této knize dostal dříve, ušetřil bych si spoustu času a přemýšlení. Ale nikdy není pozdě. Pokud jen závistivě pokukujete po lidech, kteří srší nadšením, a přemýšlíte, kde se to v nich bere, nebo marně přemítáte, kam se ztratilo to vaše původní nadšení a věci tak nějak nejdou, jak by měly jít, sáhněte po ní a přečtěte si ji raději hned dvakrát nebo třikrát.
