"Mě ta práce tak nebaví!" stěžovala si paní proti mně. Vypadala unaveně a bez jiskry. Za tu hodinu, co jsme strávili v restauraci, si dala dvě kávy. S účastí jsem se jí zeptal, proč si tedy nenajde jinou. Dnes je přece po pracovnících sháňka. "To je jedno," vzdychla. "V zaměstnání nemůžete dát najevo nadšení. Jinak toho hned využijí a přidají vám víc práce za stejné peníze."
Seděli jsme v úzké kuchyni u stolu pokrytém laciným ubrusem. Celý byt byl stísněný a chudý. Jeho žena vypadala uštvaně a viditelně neměla radost, že je večer otravuji. Vysvětloval jsem mu, že bez vize neví, jaký má jeho život vlastně smysl a co by měl dělat. "Řekněte mi upřímně, co byste teď nejvíc potřeboval," vyzval jsem ho. "Peníze," odsekla manželka, která si přišla ohřát čaj.
Většina lidí je zaměstnána. Jejich platy nejsou zrovna moc vysoké, někdy jen na uživení. Obvykle se s tím smíří, ale někteří sní o tom, že se jednou stanou milionáři. Dá se toho v pracovním poměru dosáhnout? V tomto podcastu, prvním díle Školy milionářů, říkám, že je to jen velmi málo pravděpodobné, ba nemožné. A přináším hned sedm důvodů, proč to tak je.
Je to dobrá restaurace. Vaří tam skvěle, obsluha je pozorná. Přesto bývá často poloprázdná a její majitel nevydělává tolik, kolik by chtěl a kolik potřebuje. Neumí totiž jednu důležitou věc. Richard Carslon takto popsal podnik, do kterého často a rád s manželkou chodí. Udivuje ho, že neprosperuje lépe. Snad by se to dalo vyřešit reklamou, ale na tu podnikatel nemá.
Víc jak půl hodiny si mi stěžoval, že nevyjde s penězi. Prý jestli nevím o nějakém přivýdělku. Když jsem zmínil MLM, polekal se: "To ne, to je přece nelegální!" Zeptal jsem se, proč si to myslí. Řekl mi, že to píšou všude na internetu. A o lidech, kteří se do těchto pyramid zapojili, a nakonec přišli o všechno, rozpadlo se jim manželství a rodina už s nimi nechce promluvit ani slovo.
Bylo to tuším v šesté třídě. Ve výtvarce jsme malovali jakési zátiší a já jsem si právě liboval, jak jsem ho pěkně a vyváženě vystihl, když se mi přes rameno naklonila učitelka. "Málo výrazné!" prohlásila autoritativně, namočila štětec do černé barvy a vyzdobila mi jí výkres. Myslel jsem, že budu brečet. Dnes se na to dívám jinak. Zkušenost mě naučila, že na tom biblickém "že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech" něco je.
Před pár roky jsem mluvil s mladým mužem. Studoval v USA na prestižní univerzitě a přivezl si z ní červený diplom. Ale stěžoval si: "Už jsem tři měsíce doma, a ještě mě nikdo neoslovil s nějakou zajímavou nabídkou práce." Zeptal jsem se, jestli se poohlížel po nějakém zaměstnání. Podíval se na mě s despektem a opáčil, že to on nemá zapotřebí… Každou chvíli se někde můžeme dočíst, že v životě je nejdůležitější, co se naučíme.
Jsem spíš technický typ, takže mám občas problém uvěřit některým věcem, které sice evidentně fungují, ale já nevím jak. Zkrátka takový skeptický Tomáš, který neuvěří, dokud si nesáhne. To je třeba případ známého přání, týkajícího se parkovacího místa. Funguje, což o to, ale jak? A proč jiná přání se ne a ne splnit, i když použijeme stejný postup? Jaký je za tím mechanismus?
(Toto je informace pro Lyconet Marketéry. Pokud vás to zajímá a ještě jím nejste, podívejte se nejdříve sem.) Jistě to znáte. Vaše představení výhod sítě Lyconet zájemce nadchlo a chce se hned na místě na svém mobilu zaregistrovat. Není důvod to odkládat. Pro zákazníky máme v aplikaci Cashback World QR kód, takže žádný problém. Ale v případě Lyconet zatím není nic podobného k dispozici.
"Považoval jsem vás za rozumného člověk, ale když vidím, na co jste se dal..." Rozhodnete-li se svůj život změnit a pustit se do něčeho nového, zaručeně vás takové komentáře neminou. Zvlášť pokud to budete dělat s nadšením a vírou v dobrý výsledek. To se hned stanete nemyslícím fanatikem, sektářem a vůbec člověkem zaslepeným. Co se to děje? Proč vám jsou schopni něco takového říkat lidé, kteří vám dosud byli blízcí?
