"Paní vedle u stolu se přidala na naši stranu a slečně "Elišce" vysvětlila, že opravdu smrdí. Takže vřele doporučuji si v OV raději zajít do ZOO, budete mít určitě krásnější zážitek a kulinářský určitě bude také lepší." Co to proboha je? Recenze nespokojeného zákazníka restaurace, zveřejněná na Google. A pěkná ukázka, jak to dopadá, když nemáte online informace o vás pod kontrolou.
Bylo to tuším v roce 2009, kdy mi marketingový šéf jednoho řetězce řekl: "Zákazníci netouží po nějakých vztazích. Chtějí nakoupit a jít." Jakmile ale udeřila krize, bylo rázem všechno jinak. Nejen řetězce si uvědomily, že v době, kdy lidé šetří a omezují nákupy, má věrný zákazník cenu zlata a osobní kontakt s ním ho nejlépe dokáže přesvědčit, aby příště přišel zase.
Na dobovém snímku Jan Baťa oznamuje: Už nebudeme mít prodejny, ale domy služby. A dodává: "Jde o převrat vašeho nazírání na prodejnu a na službu zákazníkům." Od Baťů se můžeme vždycky něco přiučit a v současné situaci je to zvlášť užitečné. Na první pohled se zdá, že Baťa mluví jen o pedikúře, ale ve skutečnosti jde o víc. A to je zajímavé.
Když na mě dopadne nějaká rána nebo se objeví těžký problém, reaguji vždy stejně. Nejdříve se uzavřu, schoulím, mám ty nejčernější myšlenky a říkám si, proč zrovna mně se to muselo stát. Ale nejpozději druhý den ráno vstanu, zatnu zuby a pustím se do boje. Asi to máte podobně, takže teď cítíte, že je čas začít bojovat. Podívejme se, od čeho se odrazit.
Několikrát ročně nasajeme zamyšleně vzduch a začneme se zajímat, jestli rostou. Řeč je samozřejmě o houbách. Dokonce se říká, že Slované mají citlivost na jejich vůni v genech. Ať je to jak chce, pro mnohé z nás je představa hříbku vykukujícího z mechu neodolatelná. Ale všimli jste si někdy, že houbařské výpravy tak trochu připomínají nákup v samoobsluze?
Od roku 1993 se každoročně zveřejňuje výsledek výzkumu, který mapuje vztah Čechů k reklamě. Ani letos v něm nejsou nějaké překvapivé informace. Stejně jako dříve považuje většina lidí za svého nepřítele reklamní bloky v televizi. Roste však počet těch, kterým reklama pomáhá nakupovat. A hlavně je tu pořád jedna žádaná, ale nevyužívaná forma propagace.
Co chceme, aby naši zákazníci dělali? Mají kupovat nebo nakupovat? Na nedávném retail Summitu nás Harjot Singh upozornil, že to není totéž. V jeho podání se shopping nerovná buying. To první slovo vyjadřuje, že si pořídíme, co potřebujeme. Tedy racionální volbu a přístup. Druhé říká, že nám nestačí věci jen získávat, ale chceme to také emočně prožít.
"Naše prodejny jsou prvním zážitkem každého dítěte a posledním zážitkem každého seniora," řekl nedávno Miloslav Hlavsa, ředitel Konzumu Ústí nad Orlicí. A sklidil za to potlesk. V těchto slovech se současně ukrývá návod, jak se může tradiční obchodník odlišit od konkurence řetězců a nadnárodních společností a prosperovat i na současném přeplněném trhu.
"Současný způsob života není udržitelný. Jestli tu chceme být i za dvacet, třicet let, musíme si utáhnout opasky." Tak nějak zní výzvy ekologických aktivistů. Firmy zase používají udržitelnost jako marketingový nástroj, často bez obsahu. Čím se například liší udržitelně pěstovaná rajčata od těch neudržitelných? Přesto může být pohled na udržitelné podnikání jiný.
Na začátku každého roku se můžeme na sociálních sítích setkat se spoustou informací ohledně trendů. Většina z nich se týká digitálního marketingu a za rok pak musejí autoři přehledů přiznat, že životnost některých z nich se ukázala jako jepičí. Pak věřte, že jde opravdu o trendy, a nikoliv jen pomíjivou módu! Něco z toho však vytrvává. A podstatně mění podnikání.
