Bylo to tuším v roce 2009, kdy mi marketingový šéf jednoho řetězce řekl: "Zákazníci netouží po nějakých vztazích. Chtějí nakoupit a jít." Jakmile ale udeřila krize, bylo rázem všechno jinak. Nejen řetězce si uvědomily, že v době, kdy lidé šetří a omezují nákupy, má věrný zákazník cenu zlata a osobní kontakt s ním ho nejlépe dokáže přesvědčit, aby příště přišel zase.
Mezi suvenýry, které mám na očích na pracovním stole, patří i kovová lžička. Jednu sobotu jsem ji bez velké námahy pořádně zkroutil. Pár hodin předtím, než jsem vydal na cestu po žhavých uhlících. Tehdy jsem si nejen posunul představu o svých možnostech, ale také pochopil, že v životě se nedá všechno prosazovat jen silou vůle. Někdy je lepší volnoběh.
Několikrát ročně nasajeme zamyšleně vzduch a začneme se zajímat, jestli rostou. Řeč je samozřejmě o houbách. Dokonce se říká, že Slované mají citlivost na jejich vůni v genech. Ať je to jak chce, pro mnohé z nás je představa hříbku vykukujícího z mechu neodolatelná. Ale všimli jste si někdy, že houbařské výpravy tak trochu připomínají nákup v samoobsluze?
"Naše prodejny jsou prvním zážitkem každého dítěte a posledním zážitkem každého seniora," řekl nedávno Miloslav Hlavsa, ředitel Konzumu Ústí nad Orlicí. A sklidil za to potlesk. V těchto slovech se současně ukrývá návod, jak se může tradiční obchodník odlišit od konkurence řetězců a nadnárodních společností a prosperovat i na současném přeplněném trhu.
Na začátku každého roku se můžeme na sociálních sítích setkat se spoustou informací ohledně trendů. Většina z nich se týká digitálního marketingu a za rok pak musejí autoři přehledů přiznat, že životnost některých z nich se ukázala jako jepičí. Pak věřte, že jde opravdu o trendy, a nikoliv jen pomíjivou módu! Něco z toho však vytrvává. A podstatně mění podnikání.
Je to vyhlášená pekárna valašských frgálů. Po nedávné návštěvě mi však nejspíš utkví v paměti jako prodejna s nejhorší obsluhou, co jsem potkal za ta léta, kdy tu máme soukromé podnikání. Nebýt toho, že jsem frgály potřeboval pro dobré zákazníky a obchodní partnery, asi bych se otočil a krabici s připravenými koláči nechal ležet na pultě. Takto jsem jen zatnul zuby.
Ve svém životě jsem nějakých pětadvacet let strávil hodiny ve frontách před prodejnami, ve kterých stejně nakonec nic neměli. Byl jsem tedy přesvědčen, že když se to všechno změnilo, obchody se naplnily zbožím až k prasknutí a nové supermarkety, hypermarkety a nákupní galerie rostly jako houby po dešti, budu si konečně moci nákupů užívat.
Nemusíte mít obavy, že jsem se vám rozhodl tykat, jak to dělá spousta reklam a - jak je vidět - občas i nějaká ta prodavačka. Jedna ze čtenářek newsletteru se mi totiž před časem svěřila s nevšedním zážitkem v jihočeské prodejně galanterie. Ta se prý na internetu chlubí, že prodavači rádi pomohou nakupujícím najít, co hledají. Skutečnost je však jiná, jak hned uvidíte.
O Francouzích je známo, že se neradi učí cizí jazyky. Jejich řeč je přece skvělá a dokáže vyjádřit i jemné detaily, zvlášť pokud jde o jídlo. Jenže v cizině mají problém, nikdo jim nerozumí. Co to má společného s marketingem? Tam se také často snažíme mluvit na své zákazníky jazykem, který je jim cizí. Samozřejmě s tím, výsledkem, že pokrčí rameny a jdou jinam.
Před pár roky jsem byl v supermarketu svědkem bouřlivé reakce jednoho ze zákazníků. Rozčilený muž pobíhal s konzervou v ruce mezi regály a křičel, že ho nezajímá, jakou cenu mají na pokladně, pro něho že je důležité, co vidí na regálu. "Máte v tom bordel a nejste schopní se ani omluvit," řval. Viditelně se mu takový rozruch zamlouval a užíval si ho.
