Ve svém životě jsem nějakých pětadvacet let strávil hodiny ve frontách před prodejnami, ve kterých stejně nakonec nic neměli. Byl jsem tedy přesvědčen, že když se to všechno změnilo, obchody se naplnily zbožím až k prasknutí a nové supermarkety, hypermarkety a nákupní galerie rostly jako houby po dešti, budu si konečně moci nákupů užívat.
Nemusíte mít obavy, že jsem se vám rozhodl tykat, jak to dělá spousta reklam a - jak je vidět - občas i nějaká ta prodavačka. Jedna ze čtenářek newsletteru se mi totiž před časem svěřila s nevšedním zážitkem v jihočeské prodejně galanterie. Ta se prý na internetu chlubí, že prodavači rádi pomohou nakupujícím najít, co hledají. Skutečnost je však jiná, jak hned uvidíte.
O Francouzích je známo, že se neradi učí cizí jazyky. Jejich řeč je přece skvělá a dokáže vyjádřit i jemné detaily, zvlášť pokud jde o jídlo. Jenže v cizině mají problém, nikdo jim nerozumí. Co to má společného s marketingem? Tam se také často snažíme mluvit na své zákazníky jazykem, který je jim cizí. Samozřejmě s tím, výsledkem, že pokrčí rameny a jdou jinam.
Před pár roky jsem byl v supermarketu svědkem bouřlivé reakce jednoho ze zákazníků. Rozčilený muž pobíhal s konzervou v ruce mezi regály a křičel, že ho nezajímá, jakou cenu mají na pokladně, pro něho že je důležité, co vidí na regálu. "Máte v tom bordel a nejste schopní se ani omluvit," řval. Viditelně se mu takový rozruch zamlouval a užíval si ho.
Stručně řečeno, jde o nový exkluzivní newsletter, který v sobě obsahuje všechny moje zkušenosti s fungováním malého a středního podnikání a znalosti, které jsem načerpal za více jak 25 let, co se této oblasti věnuji. Najdete v něm to nejlepší z mých knih, z toho, co jsem načerpal při konzultacích, přečetl a dozvěděl se na konferencích. Není však pro každého.
Před pár lety jsem se v jedné renomované prodejně s nábytkem domlouval na poměrně velké zakázce. Jakmile však prodavačka zjistila, že se "teprve ptám" a nehodlám už v tuto chvíli vypisovat objednávku, její mírný zájem se změnil na otrávený nezájem. Tvář opanoval výraz nudy, a jednoslovné odpovědi tvořily hlavně výrazy jako nemáme, neděláme, nezajišťujeme, vždyť je to tam napsané.
Když se začaly množit informace o tom, jak na takzvaných prodejních prezentacích podepisují důchodci objednávky předražených zbytečností, pořád mi to vrtalo hlavou. Většina seniorů je přece duševně čilejší než tělesně a ani pro ně by neměl být problém poznat, co je pro ně užitečné a bez čeho se obejdou. Proč tedy tak hromadně podléhali "šmejdům"?
Je to dobrá restaurace. Vaří tam skvěle, obsluha je pozorná. Přesto bývá často poloprázdná a její majitel nevydělává tolik, kolik by chtěl a kolik potřebuje. Neumí totiž jednu důležitou věc. Richard Carslon takto popsal podnik, do kterého často a rád s manželkou chodí. Udivuje ho, že neprosperuje lépe. Snad by se to dalo vyřešit reklamou, ale na tu podnikatel nemá.
Platili jsme v restauraci. On uhradil svoje, já také, a pak jsem číšníkovi ukázal mobil. Naťukal a odešel. "Co tu prosím tě cvičíš s tím telefonem?" nevydržel to kamarád. "Vydělávám peníze," řekl jsem. "Ještě jsem neslyšel, že by někdo vydělával peníze tím, že ukáže telefon," nedal se odbýt. Mobil zapípal. Ukázal jsem mu esemesku, která mi právě došla: Obdržíte 20,60 Kč a 0,87 SP za váš nákup v restauraci.
"Já ti nevím, co je to za dobu. Zákazníků ubývá a každej by chtěl nakupovat nejmíň zadarmo." Honza Novotný, majitel prodejny potravin, si mi hořce stěžoval nad pivem. Už třetím. "Nejlíp by zabralo, kdyby všechno bylo v akci. Ale copak to jde?" Namítl jsem, že jsou obchody, kde žádné akce nemají. Včetně takových, které se té jeho prodejně, co se týče sortimentu, podobají. "To bych chtěl vidět," pravil skepticky.
