Nové samoobslužné příručky pro restaurace, hospody, kavárny a další stravovací podniky
Po samoobslužné příručce pro tradiční maloobchodníky "Otestujte si svoji prodejnu" se rozšíření dočkala i sesterská příručka určená majitelům restaurací, hospod, kaváren a dalším stravovacím podnikům "Otestujte si svůj podnik". Tato příručka umožňuje, abyste si abyste si podle ní mohli sami posoudit svůj podnik a najít možnosti, kde a jak ji vylepšit a tím zvýšit své tržby a upevnit schopnost odolávat velké konkurenci. Po žádosti podnikatelů, abych je lépe nasměroval a dal jim nějaká vodítka, připravil jsem druhou generaci, obsahující 70 stran návodů a inspirace pro praxi.
Nejdříve nepříliš potěšující informace. Prodej piva v restauracích klesl v září 2017 o celou čtvrtinu oproti loňskému roku. Celková produkce se pak snížila o 16 %. Z větší části se na tom podílí řada opatření ze strany státu, zejména EET, omezení herních automatů, protikuřácký zákon a změny v provozování restauračních zahrádek. Podle výkonné ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven Martiny Ferencové bude tento trend pokračovat, takže bohužel můžeme očekávat další odliv zákazníků z hospod a restaurací. Stát se samozřejmě nepostará, takže co s tím? 
Ze své letité praxe vím, že většinu menších podnikatelů tíží jeden problém. Vědomostí je hromada, ale jak se v té hromadě vyznat? Zvlášť když na to nemáte čas, musíte vyplňovat úřední „lejstra“, chystat se na kontrolu a řešit problémy s personálem. Odborníci sice doporučují co nejčastěji si projít prodejnu nebo podnik, případně se postavit bokem a sledovat, jak se chovají zákazníci (naposledy jsem to četl v knize Chytře vedená prodejna). Jenže i když na to budete mít čas, nikdo nezaručí, že si všimnete všeho.
Něco se děje. Tak bych charakterizoval to, co zachytily mé marketingové instinkty ve zprávách, které se čím dál tím častěji objevují. Říkají, že velké pivovary se pustily do budování nebo rozšiřování franšízových sítí restaurací a hospod, další franšízy ve stravování zahajují svoji činnost a nejde jen o tuto oblast. Na český trh míří například Harley Davidson, Dallmayr, Lagardere Travel Retail, Barker Shoes a další známé značky. Trhy se po krizi zotavují, franšízanti se přestávají obávat rizika a řetězové podnikání z toho všeho těží a jeho expanze zrychluje. 
Dlouhá léta jsme u nás vystačili s nadšením a chutí podnikat. To ostatní, co jsme neuměli, jsme se naučili za chodu. Tedy spíš věci praktické, potřebné ke každodennímu chodu firmy, prodejny, restaurace, služby. Jenže to netrvalo věčně. Konkurence se neustále zostřuje a velké firmy a řetězce vytlačují menší podnikatele z trhu. Nejdříve se zdálo, že jde jen o peníze, ale čím dál tím zřetelněji se ukazuje, že dnes spíš rozhodují znalosti a povědomí o moderních trendech. Začínáme se dělit na profesionály a amatéry, přičemž budoucnost patří těm prvním. 
Majitelka pařížského bistra dostala před časem vzkaz, že kdyby jen trochu rozšířila toalety, nemine ji michelinská hvězdička. To je symbol, kvůli němuž jsou někteří kuchaři a restauratéři schopni čehokoliv. Včetně sebevraždy, když o hvězdičku přijdou. Paní, které bistro patří, ale odmítla na podmínku přistoupit. Ne že by neměla peníze na drobnou rekonstrukci. Ale nechtěla se potom podřizovat požadavkům na luxusní a formální prostředí. "Já to dělám pro lidi, aby jim tu bylo dobře, ne kvůli hvězdičkám," řekla.
Tak začíná jedna lidová písnička. Ale místo folklóru je tématem tohoto článku podpora zákazníků ze strany dodavatelů. S jejími projevy se můžeme setkat často. V restauraci nám na ubrus s logem pivovaru postaví sklenici se stejnou značkou, při nákupu se staví do cesty stojany s cukrovinkami nebo krmivem pro psy. Jenže ne vždy to funguje tak, jak bychom očekávali. Ve značkové sklenici bývá občas úplně jiné pivo, a pokud jde o propagaci zboží od jednoho dodavatele, je známo, že se pak obvykle propadne prodej ostatních značek. 
Znám jednoho majitele penzionu s restaurací. Sedm dní v týdnu kmitá jako včelka, jezdí pro nákupy, vozí prádlo do prádelny, čepuje pivo, pomáhá v kuchyni. Přesto tak tak vyjde a každý problém, který se objeví (jako třeba před časem EET) ho ohrožuje. Zdá se, jako by ten náš svět podnikání byl nespravedlivý k lidem, kteří se nebojí práce a dělají od rána do večera všechno pro to, aby jejich zákazníci byli spokojení. Přesto jsou jeho výsledky nevyhnutelné a změnit to může spíš nějaké štěstí, než vlastní úsilí. Pro něj a jemu podobné lidi je totiž zajištění provozu celým podnikáním. Jenže to bohužel nestačí. 
Dvě hospody, vzdálené od sebe ani ne padesát metrů. Obě točí stejné pivo a prodávají stejné limonády. Cenami se od sebe neliší. Přesto je v jedné plno a druhá zeje prázdnotou. Oblíbené přesvědčení, že lidé jdou tam, kde je levněji, tady neobstojí. Ani výhoda lepšího umístění nebo skvělého kuchaře (jídlo není v obou případech moc důležité). Jediné, co může způsobit takový rozdíl, je tedy neviditelná atmosféra, která působí, že někde se zákazníci cítí lépe, než jinde. Když tedy menší hostinští nebo obchodníci říkají, že jich se značky netýkají, mýlí se. Jen mají jinou podobu. 
Ubytovací zařízení běžně posuzujeme podle počtu hvězdiček nebo celkové úrovně. Zrovna tak bychom je ale mohli dělit na hotely či penziony s fantazií a bez fantazie. Těch druhých je bohužel více. Spoléhají se na své hvězdičky, ale působí tak trochu jako supermarket: jsou tu pro každého, ale pro nikoho zvlášť. Neoslovují žádné specifické skupiny zákazníků, střetávají se silnou konkurencí mnoha podobných podniků a jsou proto pod silným tlakem nízkých cen. Jejich nabídky můžeme často najít na slevových portálech, kde se podbízejí za poloviční částky...