Co vám v podnikání brání postoupit dál
Sešli jsme se ve stinném lobby pětihvězdičkového hotelu. Jeho ředitel si mě pozval, abych mu pomohl s marketingem. Hlavním problémem, jak mi vysvětloval, byla skutečnost, že hotelová restaurace zela po většinu dne prázdnotou. Turisté si samozřejmě došli na oběd někde ve městě, ale nelákala je ani možnost večeře. "Máte vůbec na pokojích jídelní lístky?" zeptal jsem se, když jsme prošli hotel a zastavili se u stojánku s nabídkou před vchodem do restaurace. Ředitel přiznal, že ne. "Ale to je jen maličkost," dodal. Přisvědčil jsem: "Je toho potřeba mnohem víc".
"Běžte si s tím harampádím někam!" Tak by se dal vyjádřit současný postoj hospodských a restauratérů k propagačním materiálům, které jim poskytují dodavatelé. Plakáty, stojky na stolech a všemožné zbytečnosti. Podnikatelům konečně došlo, že tato reklama slouží potřebám dodavatelů, ale ne jim. Obvykle je to totiž tak, že propagované značky se prodá víc, ale jiné zase méně, takže výsledkem je nulový nárůst. V lepším případě. Hospodští potřebují, aby byli propagováni oni, ne pivo, které čepují. Možnosti tu jsou a není to nijak složité. 
Podle nedávného průzkumu strávili zaměstnanci před Vánoci na internetu v průměru 100 minut denně. Samozřejmě v pracovní době. Ale i mimo svátky se dá mluvit o každodenní hodině na síti. Nechci však pranýřovat pracovní morálku, o to mi vůbec nejde. Rád bych vám ukázal, kolik času lidé tráví na internetu. Samozřejmě potom další minuty a hodiny i ve volném čase. Dnes je to stále častěji na mobilu. Překvapuje mě proto, že obchodníci věnují tak málo pozornosti digitálním nástrojům a přítomnosti na internetu vůbec. 
Panuje mylná představa, co všechno by mělo být, a hlavně nesmí chybět v propagaci typu billboardu, plakátu nebo stojánku před prodejnou či restaurací. A tak se stává, že dole na billboardu je vyjmenováno padesát sponzorů, ačkoliv si řidič při průměrné rychlosti nemá šanci všimnout ani jednoho. Majitele firmy, která takto umístila vedle silnice tabuli s oznámením nové adresy, jsem vzal do auta, aby si sám vyzkoušel, co dokáže přečíst. Sice uznal, že nemá šanci, ale tabuli tam přesto nechal. Včetně nezapamatovatelného telefonního čísla.
Po samoobslužné příručce pro tradiční maloobchodníky "
Nejdříve nepříliš potěšující informace. Prodej piva v restauracích klesl v září 2017 o celou čtvrtinu oproti loňskému roku. Celková produkce se pak snížila o 16 %. Z větší části se na tom podílí řada opatření ze strany státu, zejména EET, omezení herních automatů, protikuřácký zákon a změny v provozování restauračních zahrádek. Podle výkonné ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven Martiny Ferencové bude tento trend pokračovat, takže bohužel můžeme očekávat další odliv zákazníků z hospod a restaurací. Stát se samozřejmě nepostará, takže co s tím? 
Něco se děje. Tak bych charakterizoval to, co zachytily mé marketingové instinkty ve zprávách, které se čím dál tím častěji objevují. Říkají, že velké pivovary se pustily do budování nebo rozšiřování franšízových sítí restaurací a hospod, další franšízy ve stravování zahajují svoji činnost a nejde jen o tuto oblast. Na český trh míří například Harley Davidson, Dallmayr, Lagardere Travel Retail, Barker Shoes a další známé značky. Trhy se po krizi zotavují, franšízanti se přestávají obávat rizika a řetězové podnikání z toho všeho těží a jeho expanze zrychluje. Bohužel na úkor samostatných podnikatelů. 
Dlouhá léta jsme u nás vystačili s nadšením a chutí podnikat. To ostatní, co jsme neuměli, jsme se naučili za chodu. Tedy spíš věci praktické, potřebné ke každodennímu chodu firmy, prodejny, restaurace, služby. Jenže to netrvalo věčně. Konkurence se neustále zostřuje a velké firmy a řetězce vytlačují menší podnikatele z trhu. Nejdříve se zdálo, že jde jen o peníze, ale čím dál tím zřetelněji se ukazuje, že dnes spíš rozhodují znalosti a povědomí o moderních trendech. Začínáme se dělit na profesionály a amatéry, přičemž budoucnost patří těm prvním. 
Majitelka pařížského bistra dostala před časem vzkaz, že kdyby jen trochu rozšířila toalety, nemine ji michelinská hvězdička. To je symbol, kvůli němuž jsou někteří kuchaři a restauratéři schopni čehokoliv. Včetně sebevraždy, když o hvězdičku přijdou. Paní, které bistro patří, ale odmítla na podmínku přistoupit. Ne že by neměla peníze na drobnou rekonstrukci. Ale nechtěla se potom podřizovat požadavkům na luxusní a formální prostředí. "Já to dělám pro lidi, aby jim tu bylo dobře, ne kvůli hvězdičkám," řekla.