Už teď je potřeba myslet na to, jak přežít po uvolnění. Restaurace se staly otloukánkem. I když se můžeme nakazit ledaskde, z nějakého záhadného důvodu se každé zhoršení situace projeví v omezení jejich provozu. Nechci teď řešit, jak za této situace přežít, protože to je spíš věcí improvizace. Raději se podívejme, jak po uvolnění žít dál, abyste neskončili mezi poraženými...
Z problémů a negativních událostí bychom si vždy měli brát poučení. I když se zdá být málo pravděpodobné, že by se opakovaly. Jeho tvář za okýnkem restaurace připomínala psa, kterého zavřeli doma. Smutnýma očima marně vyhlížel zákazníky, již by mu dali alespoň trochu vydělat. Ulice byla pustá. A přece mohlo být všechno jinak, kdyby...
Restauracím hrozí, že si je zákazníci budou vybírat jen podle ceny. Tak jsem se dočetl, že restauracím může pomoct jen digitalizace. Automatické objednávání a placení nahradí personál, digitální stravenky přivedou hosty. Jenže tahle digitální idyla vydrží jen po dobu, kdy se vydává přes okénko. Pak se může naopak stát kamenem úrazu. Restaurace se totiž snadno stanou...
Jestliže chcete mít v prodejně nebo restauraci plno, musíte tam zákazníky chytře a přitom příjemně zdržet. "Nahrnuli se dovnitř jako velká voda," řekli byste jistě rádi o svých zákaznicích. I když si to možná neuvědomujeme, zákazníci a voda mají hodně společného. Už tím, že jsou základem života, v případě zákazníků toho podnikatelského. Bez nich to prostě nejde.
Když si konečně můžeme užívat plných obchodů, nevíme jak. Proto vznikla tato kniha. Ve svém životě jsem nějakých pětadvacet let trávil hodiny ve frontách před prodejnami, ve kterých stejně nakonec nic neměli. Byl jsem tedy přesvědčen, že když se to všechno změnilo, obchody se naplnily zbožím až k prasknutí a nové rostly jako houby po dešti, budu si to konečně moct užít.
Vědět, jak zákazníci myslí a na co reagují, se vyplácí. Můžete tak pochopit a vyřešit i naprosté záhady v jejich chování. Majitel restaurace měl kruhy pod očima a vypadal hodně unaveně. "Věříte na kletby?" zeptal se mě na úvod, když jsme se usadili ke stolu v jeho podniku. Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem něco říct, ale přes hlasitou hudbu, která zněla místností, mě nebylo slyšet.
Na sociálních sítích nepočítejte s objektivitou. A místo dokazování své pravdy se raději se stěžovateli usmiřte. Kohoutková voda byla za peníze, víno se nedalo pít a švestky se slaninou jíst. Tak nějak zněl důvod, proč byla zákaznice nespokojená se svojí návštěvou restaurace. Jenže to by ji asi nepřimělo svěřit se na sociální síti. Důvodem byla zpráva, kterou jí vzápětí poslal majitel podniku.
Chcete-li, aby vás zákazníci doporučovali, musíte je o to požádat. Je to dobrá restaurace. Vaří tam skvěle, obsluha je pozorná. Přesto bývá často poloprázdná a její majitel nevydělává tolik, kolik by chtěl a kolik potřebuje. Neumí totiž jednu důležitou věc. Richard Carslon takto popsal podnik, do kterého často a rád s manželkou chodí. Udivuje ho, že neprosperuje lépe.
Ne vždy padnou dobré rady na úrodnou půdu. Ale jak se říká, každý je strůjcem svého osudu. A v podnikání to platí zvlášť. Žádné výmluvy vám nepomohou. Tenhle hospodský měl sice prázdný podnik, ale jak se ukázalo, jeho postoje ani nedovolovaly, aby to změnil. Požádal mě sice o radu, připadal jsem si však, jako když házím pověstný hrách na zeď.
Dobře načepovat pivo dnes už umí každý hospodský. Pokud ale chcete, aby lidé šli právě k vám, musíte být aktivnější a nabídnout víc. Hospoda byla prázdná. Jako skoro každý den. Majitel Franta Novák si povzdychl. Měl to už dávno zavřít a prodat. Jenže kdo by koupil podnik na vsi, když ví, že chlapi si raději koupí v supermarketu lahvové a sejdou se u Bendy v garáži?
