Když se řekne obchodník, představíme si výřečného člověka, který dokáže svého zákazníka umluvit. A ten si zase nechá hodně věcí pro sebe. Naštěstí nemluvíme jen slovy. Většina sdělení, která druhé straně předáváme, patří do řeči těla. Pro prodejce je proto důležité ji znát. O řeči těla vyšla řada knih, popisujících všechny oblasti společenského styku a komunikace.
Jeden mladý obchodník se svěřil poradci se svými obtížemi. Domluvil si po telefonu schůzku, ale když přišel do kanceláře zákazníka, ten ho rychle vypakoval ven. Poradce mu řekl, že za to možná mohou jeho vlasy, dlouhé až po ramena. Mladík to nejdříve odmítal, ale když se mu nadále nedařilo, zašel do kadeřnictví a nechal si účes zkrátit. Ještě téhož dne dostal první zakázku a po ní další.
František Vomáčka vstal ráno s rozechvěním. Poprvé se měl setkat s lidmi, kteří projevili zájem o schůzku. Pro jistotu si na první den naplánoval jen dvě jednání, kdyby se náhodou něco zvrtlo. A jako by to tušil, hned první návštěva nedopadla podle jeho očekávání. Ale nepředbíhejme. Nejdříve se musel vyrovnat ranní dopravní zácpou a gratuloval si, že pro jistotu vyrazil o půl hodiny dříve.
Časopis Forbes zařadil autora této knihy mezi 25 nejvlivnějších osobností roku 2017. Čím si to Grant Cardone zasloužil? Přesně tím, co popsal v této knize. A řekl bych, že v oblasti prodeje jsme ji už dlouho potřebovali. Není totiž žádným z těch autorů, kteří všem přitakají a každému přiznávají jeho pravdu. Jejich vinou jsme se ostatně pomalu začali stydět, že vůbec prodáváme. Tady se ale můžete dočíst, že prodej je vlastně základem naší civilizace.
Před válkou žili v Praze dva obchodníci, konkurenti. Oba měli prodejnu potravin a soupeřili spolu ve všem. Když si jeden objednal nejnovější zboží, musel ho mít i druhý. Když si jeden koupil novou váhu, druhý se sháněl po stejném dodavateli. Až jeden z těch obchodníků dal dohromady všechny peníze a koupil si stavební pozemek. Druhý pochopil, že už ho nikdy nedožene. Jejich soupeření bylo u konce a on prohrál. A tak šel a konkurenta zabil.
Nejdříve si toho všimli personalisté. Vrtalo jim hlavou, proč si často na pracovní pozice nevybírají ty nejkvalifikovanější uchazeče, ale lidi, kteří mají třeba i průměrné vzdělání nebo znalosti. Co je tím záhadným faktorem, který je důležitější než odborné předpoklady? Jak se ukázalo, jde o důvěryhodnost. Dáváme přednost lidem, jimž věříme, před těmi, kteří nás zahrnují odbornými termíny a ukazují, kolik toho vědí.
V době korejské války poslala Čína svému spojenci několik expertů na vymývání mozků. Snažili se přimět americké zajatce ke zradě a přeběhnutí na druhou stranu. Nepoužívali žádné násilí, žádné hrozby, a přesto se jim to docela dobře dařilo. Použili k tomu takzvaný "objektivní pohled". Postižení vojáci nejen že prozradili všechna vojenská tajemství, ale stali se horlivými obhájci komunistického učení.
V podnikání máme rádi okamžité výsledky, nejlépe podle zákona o příčině a následku. Investujeme do reklamy a požadujeme, aby se nám druhý den zvýšil prodej. Když už tedy na něco vydáváme peníze, chceme, aby to byla reklama. Nejedna firma propaguje společenskou odpovědnost tak, že své charitativní příspěvky předává před televizními kamerami v podobě obřího šeku, aby to neuniklo pozornosti zákazníků.
Na podzim se vždy po prázdninovém útlumu roztrhne pytel se semináři pro obchodníky. Obvykle se stereotypním obsahem, v němž se nejčastěji objevuje slovo "vyjednávat": Jak vyjednávat o ceně, jak vyjednávat, když zákazník nic nechce, jak vyjednávat, když něco naopak chce… Nemyslím si, že by se prodejce i zákazník jen třásli na to, aby se už konečně začalo smlouvat a handrkovat se o pár korun.
Určitě jste se už setkali s lidmi, kteří si libují ve výrazu "vědecký". Kromě jiného chtějí, aby se vědecky také prodávalo. To by vůbec nevadilo, kdyby ovšem za vědu nepovažovali jen něco. Většinou pak rozhovor s nimi vypadá takto: "Větší část školení je zaměřena na vytváření a udržování vztahů se zákazníky." Na to reaguje ředitel firmy: "Já bych ale raději viděl nějaké vědečtější metody."
