Byl jsem tehdy prodejcem začátečníkem. Měl jsem naplánovanou schůzku s nákupčí velkého podniku, o které se kolegové vyjadřovali buď nelichotivě, nebo s ustrašeným respektem. V každém případě mi bylo těžko u žaludku, když jsem se chodbou blížil k jejím dveřím. Nesměle jsem zaťukal. "No, co je zase?" ozvalo se naštvaně z kanceláře. Nahlédl jsem dovnitř a pípnul, že máme domluvenou schůzku.
Do jedné firmy, kam jsme dodávali své produkty, přišel nový manažer. Sotva se trochu rozkoukal, začal mít pocit, že nákupčí mi jde podezřele na ruku. Zavolal si mě a naznačil, že by za tím mohla být nějaká korupce. Souhlasil jsem, což ho trochu rozhodilo. "Ale jde o něco jiného, než máte na mysli," dodal jsem a vypočítal mu všechno, co jsme pro firmu za předcházející léta udělali, jaká zařízení mimo náš obor jsme jim sehnali...
Podnikatele, který si stěžoval, že má málo zákazníků, jsem se zeptal, jestli oslovil firmu XY. "To nemá cenu," řekl. "Ti o to určitě nestojí. Zbytečná ztráta času." Asi po měsíci jsem potkal ředitele zmíněné firmy a zeptal jsem se ho, jestli by se jim produkt hodil. "Vypadá to zajímavě," odpověděl. "Proč nám to nenabídli?" Větší část ztracených šancí připadá na vrub tomu, že je už dopředu zahodíme.
Když se řekne obchodník, představíme si výřečného člověka, který dokáže svého zákazníka umluvit. A ten si zase nechá hodně věcí pro sebe. Naštěstí nemluvíme jen slovy. Většina sdělení, která druhé straně předáváme, patří do řeči těla. Pro prodejce je proto důležité ji znát. O řeči těla vyšla řada knih, popisujících všechny oblasti společenského styku a komunikace.
Jeden mladý obchodník se svěřil poradci se svými obtížemi. Domluvil si po telefonu schůzku, ale když přišel do kanceláře zákazníka, ten ho rychle vypakoval ven. Poradce mu řekl, že za to možná mohou jeho vlasy, dlouhé až po ramena. Mladík to nejdříve odmítal, ale když se mu nadále nedařilo, zašel do kadeřnictví a nechal si účes zkrátit. Ještě téhož dne dostal první zakázku a po ní další.
Časopis Forbes zařadil autora této knihy mezi 25 nejvlivnějších osobností roku 2017. Čím si to Grant Cardone zasloužil? Přesně tím, co popsal v této knize. A řekl bych, že v oblasti prodeje jsme ji už dlouho potřebovali. Není totiž žádným z těch autorů, kteří všem přitakají a každému přiznávají jeho pravdu. Jejich vinou jsme se ostatně pomalu začali stydět, že vůbec prodáváme. Tady se ale můžete dočíst, že prodej je vlastně základem naší civilizace.
Síť profesionálů LinkedIn zavedla nedávno, zřejmě po vzoru Facebooku, připomínání narozenin lidí, které máte mezi svými přáteli. Už se ozvaly námitky, že je to prý - neprofesionální. Máme se soustředit na pořádnou práci, a ne na hlouposti. Připomnělo mi to jednoho účastníka na semináři věnovaném komunikaci. Prý ho jeho kolegové na novém pracovišti poslali, ať se naučí profesionálně komunikovat.
Před válkou žili v Praze dva obchodníci, konkurenti. Oba měli prodejnu potravin a soupeřili spolu ve všem. Když si jeden objednal nejnovější zboží, musel ho mít i druhý. Když si jeden koupil novou váhu, druhý se sháněl po stejném dodavateli. Až jeden z těch obchodníků dal dohromady všechny peníze a koupil si stavební pozemek. Druhý pochopil, že už ho nikdy nedožene. Jejich soupeření bylo u konce a on prohrál. A tak šel a konkurenta zabil.
Nejdříve si toho všimli personalisté. Vrtalo jim hlavou, proč si často na pracovní pozice nevybírají ty nejkvalifikovanější uchazeče, ale lidi, kteří mají třeba i průměrné vzdělání nebo znalosti. Co je tím záhadným faktorem, který je důležitější než odborné předpoklady? Jak se ukázalo, jde o důvěryhodnost. Dáváme přednost lidem, jimž věříme, před těmi, kteří nás zahrnují odbornými termíny a ukazují, kolik toho vědí.
Na podzim se vždy po prázdninovém útlumu roztrhne pytel se semináři pro obchodníky. Obvykle se stereotypním obsahem, v němž se nejčastěji objevuje slovo "vyjednávat": Jak vyjednávat o ceně, jak vyjednávat, když zákazník nic nechce, jak vyjednávat, když něco naopak chce… Nemyslím si, že by se prodejce i zákazník jen třásli na to, aby se už konečně začalo smlouvat a handrkovat se o pár korun.
