"Je to čím dál tím horší," odpověděl mi jeden MLM distributor na otázku, jak se mu daří. "Lidi mají peníze, tak zkoušejí i jiné zboží. Kdybychom v mém týmu nezískávali pořád nové zákazníky, jdeme dolů. A co ty?" Řekl jsem mu, že mě to netíží. Neprodávám totiž žádné zboží. Podezřívavě na mě hleděl, jestli nepropaguji nějakou pyramidu, ale vysvětlil jsem mu to.
Předsilvestrovské nákupy bývají samozřejmě větší, a tak jsem v supermarketu dostal za odměnu poukázku na zajímavou slevu. Bohužel naprosto bezcennou, protože platila jen do šestého ledna. V situaci, kdy většině lidí začínal teprve toho dne pracovní týden, a navíc to mám do nejbližší prodejny řetězce pěkných pár kilometrů, jsem mohl kartičku rovnou zahodit.
Když se začaly množit informace o tom, jak na takzvaných prodejních prezentacích podepisují důchodci objednávky předražených zbytečností, pořád mi to vrtalo hlavou. Většina seniorů je přece duševně čilejší než tělesně a ani pro ně by neměl být problém poznat, co je pro ně užitečné a bez čeho se obejdou. Proč tedy tak hromadně podléhali "šmejdům"?
"Do středy musím udělat ještě dva obchody, abych měl nárok na prémie," řekl mi prodejce. Nechtěl se proto moc zdržovat a brzy se rozloučil. Spěchal za svými zákazníky, aby jim oznámil, že bez nich prémie nedostane? To samozřejmě ně. Nikdo nic takového zákazníkům neříká. Bylo by to hloupé. A přece ano. Není totiž jen řeč, která nám vychází ústy. Existuje také řeč těla a další náznaky, které sice nemluví slovy...
Byl jsem tehdy prodejcem začátečníkem. Měl jsem naplánovanou schůzku s nákupčí velkého podniku, o které se kolegové vyjadřovali buď nelichotivě, nebo s ustrašeným respektem. V každém případě mi bylo těžko u žaludku, když jsem se chodbou blížil k jejím dveřím. Nesměle jsem zaťukal. "No, co je zase?" ozvalo se naštvaně z kanceláře. Nahlédl jsem dovnitř a pípnul, že máme domluvenou schůzku.
"Nezlobte se, nechci. Já k té vaší organizaci nemám důvěru." S takovým odmítnutím se může setkat spousta lidí, nejen v síťovém marketingu. Stejně tak mohou narazit obchodníci, domnívající se, že je známá značka zaštítí. A přijde studená sprcha. Oslovený či zákazník si něco přečetl na internetu, někdo mu něco řekl, má nějaký mlhavý pocit… S tím těžko hnete, protože takové postoje se získávají snadno, ale obtížně se mění.
Do jedné firmy, kam jsme dodávali své produkty, přišel nový manažer. Sotva se trochu rozkoukal, začal mít pocit, že nákupčí mi jde podezřele na ruku. Zavolal si mě a naznačil, že by za tím mohla být nějaká korupce. Souhlasil jsem, což ho trochu rozhodilo. "Ale jde o něco jiného, než máte na mysli," dodal jsem a vypočítal mu všechno, co jsme pro firmu za předcházející léta udělali, jaká zařízení mimo náš obor jsme jim sehnali...
Podnikatele, který si stěžoval, že má málo zákazníků, jsem se zeptal, jestli oslovil firmu XY. "To nemá cenu," řekl. "Ti o to určitě nestojí. Zbytečná ztráta času." Asi po měsíci jsem potkal ředitele zmíněné firmy a zeptal jsem se ho, jestli by se jim produkt hodil. "Vypadá to zajímavě," odpověděl. "Proč nám to nenabídli?" Větší část ztracených šancí připadá na vrub tomu, že je už dopředu zahodíme.
Rad, jak uspět v prodeji, není určitě nedostatek. Knihkupectví i internetové stránky jsou plná různých příruček i doporučení, která radí, jak se proměnit v ty nejúspěšnější prodejce. Ať prodáváme software, reklamu nebo poskytujeme konzultační služby, všude narazíme na spoustu "vyzkoušených" a "ověřených" technik, které nám našeptávají, co říkat, kde to říkat a jak to říkat. Prodejní profese se v posledních letech mění k nepoznání.
