Možná jste už také zažili čekárnu u lékaře, přeplněnou seniory. A tlumené i hlasité rozhovory o tom, co koho kde bolí a co na to bere. Nemoci nikomu nezávidím, ale všimli jste si, že někteří lidé projevují radost, že je mají? Čím více, tím lépe. Říkám si, že možná nemají v životě nic zajímavého, čím by se mohli pochlubit, tak se alespoň trumfují chorobami.
"Vyhledavače prý mají nejraději čerstvý obsah. Ale kde ho pořád brát?" stěžuje si podnikatelka. Je to bohužel tak. Obsah kraluje, ale je také nenažraným Otesánkem, dožadujícím se přísunu dalších a dalších témat. A řada lidí, kteří se s nadšením pustili do blogu nebo oživování facebookových stránek příběhy, zanedlouho zjistila, že jim došla inspirace. Co se s tím dá dělat?
Před lety jsem seděl na jedné univerzitní přednášce na téma komunikace. Myšleno samozřejmě ta počítačová. Mluvil mladý asistent a začal pěkně zeširoka, v souvislostech. Jeho starší kolega, který tam měl zřejmě nad ním coby začátečníkem dozor, ho však po deseti minutách zarazil: "Je to sice pěkné, ale s tím, co chceme probrat, to nemá nic společného."
Jednou vzal bohatý otec z města svého syna na venkov, aby mu ukázal, že ne všichni jsou na tom tak dobře jako oni. Pár dní žili na malém hospodářství s chudou rodinou. Když se vraceli, zeptal se ho, jak se mu výlet líbil. "Moc," odpověděl syn. "Myslel jsem si, že jsme bohatí, ale oni jsou na tom lépe." Otec se tomu velmi podivil, protože očekával úplně jinou odpověď.
