Příběhy podnikatelů: Zachránil je dámský klub

Příběhy podnikatelů: Zachránil je dámský klubUpřímně řečeno, to kadeřnictví mělo už nejlepší léta za sebou a ani předtím nebylo moc pohledné. Nejdřív tu byly v pronájmu čtyři podnikatelky, ale od té doby, co v blízkosti začaly fungovat dva moderní podniky, se jejich počet snížil na polovinu. Část pronajatého kadeřnictví byla prázdná, s nehezkými stopami po odmontovaných křeslech. Když podnik upadá, vytrácí se z něj i zákazníci. Je to bludný kruh, který se roztáčí čím dál tím rychleji. Proto mě jedna ze zbývajících podnikatelek pozvala, ať se nechám zdarma ostříhat, a přitom utrousím nějaký nápad.

"Ale vždyť jste dámské kadeřnictví," bránil jsem se. "Nevadí," odpověděla. "Nikdo tu není. Ani objednávky na dnešní odpoledne nemáme." Prošel jsem se prázdnou polovinou. "Mohlo by se tu tancovat," konstatoval jsem. "Jo, jo," povzdechla si kadeřnice. "Že jsem se nedala na provozování plesů." A když jsem se konečně posadil, pustila se do mé přerostlé kštice.

"Skoro to teď vypadá, jako by kadeřnictví bylo jen doplňkem vedlejší místnosti."

"Drž mi tu hlavu rovně," okřikla mě po chvíli. Pořád jsem totiž pokukoval po evakuované části kadeřnictví. "S tím by se mělo něco dělat," zamyslel jsem se. "Vypadá to hodně hloupě. Nemůže si to najmout někdo jiný?" Podnikatelka pokrčila rameny. "Majitel nechce udělat samostatný vchod a aby se nám tu někdo coural, to ne, to by nefungovalo."

"Tak čekárnu," nedal jsem se. "Pro těch pár lidí?" zareagovala. "Navíc se snažíme, aby zákaznice dlouho nečekaly. Objednávají se po telefonu." Poučil jsem ji přátelsky, že telefon už je dnes tak trochu zastaralý nástroj a doporučil k němu rezervační systém na internetu. Ale to samozřejmě neřešilo hlavní problém. Zákaznice chodily ke konkurenci, protože to tam vypadalo líp. Bylo potřeba ji něčím přebít.

Víte, že... Udržet si věrné zákazníky je až 10x levnější, než shánět nové? A v některých případech je to jediná možnost, jak se ubránit velké konkurenci nebo navýšit tržby. Věrný zákazník je prostě terno.

"V jednom novém pánském kadeřnictví prý dávají zákazníkům zdarma kafe," vzpomněl jsem si. "To u naší konkurence dělají také," zchladila podnikatelka mou radost z nápadu. "Tak tam udělej kavárnu," vyhrkl jsem. "Zbláznil ses? Víš, co by mi na to řekla hygiena?" Rozvíjel jsem svůj nápad dál: "Počkej, to by nemusela být úplně kavárna. Dejte tam pár křesel, stoleček a kávovar a řekněte svým zákaznicím, ať se staví na kus řeči, když půjdou kolem. Udělejte z toho nějaký babský klub nebo tak něco."

Chvíli brblala, že je to nesmysl, a kdo bude platit to kafe. Pak se zarazila. "Zrovna mě napadlo, že doma přemýšlíme, kam se starou sedací soupravou. Víš, že by se tam mohla dát? I kdyby ten tvůj klub (tady jsem se ohradil, že by to byl přece jejich klub) nefungoval, tak to tam alespoň bude vypadat líp."

Abych to nezdržoval, klub opravdu funguje. Jeho hvězdou se stal důchodce Hovorka, který bydlí vedle a který se do té doby utápěl ve splínu. Mezi ženami pookřál a objevil v sobě baviče. Skoro to vypadá, jako by kadeřnictví bylo jen doplňkem vedlejší místnosti. Ale jeho křesla jsou od rána do večera obsazená. Přes telefon i přes internet, ale hlavně osobně, na místě.

 

Seznamte se s trojlístkem pro váš úspěch: