Zbavme se své malosti

Zbavme se své malostiSotva Ray Kroc vstoupil do podniku bratří McDonaldů, už se sháněl po majitelích. Když pak usedli do těsné kanceláře vzadu, seznámil je s překvapivou nabídkou: restauraci koupí a dobře zaplatí. Bratři chvíli mlčeli a pak se ozval Richard: "Nějakou dobu už nám dodáváte strojky na koktejly a zřejmě vás to dobře živí. Proč tedy u toho nezůstanete? Tahle restaurace je už za zenitem, v San Bernardinu je spousta konkurence a bude to jen horší. Nemáte šanci z ní dostat víc peněz." Ray Kroc chvíli seděl se svěšenou hlavou, pak se zvedl a řekl: "Asi máte pravdu. Mixéry budou jistější. Zapomeňte na moji nabídku."

Tenhle příběh se naštěstí nikdy nestal, jinak by nejslavnější fastfoodový řetězec nevznikl a nerozšířil se do celého světa ( jak to bylo ve skutečnosti se dočtete v článku Ray Kroc: Muž, který nezaložil McDonald‘s). Zato všude kolem nás najdeme spoustu podnikatelů, kteří jsou přesvědčeni, že jejich byznys se ocitl právě v tom místě, kde už od něj není možné očekávat jakékoliv zlepšení. Řada z nich se v tomto bodě nachází léta, pokud už ho dávno nepřekročili na cestě dolů. A argumenty jsou pořád stejné: Podnikám v místě, kde je málo zákazníků a velká konkurence, v oboru je špatná situace, lidi nemají peníze…

"Za velké a úspěšné podnikatele se musíme považovat dříve, než se jimi ve skutečnosti staneme."

Vím o dvou restauracích v malém městě, vzdálených od sebe nějakých padesát metrů. V jedné je pořád plno, druhá zeje prázdnotou. Vnější podmínky tedy mají naprosto stejné. Proč jedna prosperuje a druhá ne? Zcela jistě je to dáno přístupem majitelů. A to je faktor, který vždy rozhoduje. Žádné vnější okolnosti nejsou tak silné, aby vás mohly zastavit, jestliže se rozhodnete být úspěšní. Když si to ukážeme na trochu extrémnějším příkladu, v komunistickém Československu se nesmělo podnikat. Lidé, kteří po úspěchu opravdu silně toužili, tedy emigrovali. Nenechali se zastavit ani totalitním režimem.

Co je příčinou, že se podnikatelé podívají kolem sebe a řeknou "Nejde to"? V první řadě za tím stojí důvod, proč se vlastně do podnikání pustili.  V článku Ta nejhloupější pověra o podnikání jsem psal o "koníčkářích", lidech, kteří se rozhodli, že si svým hobby přivydělají nějaké peníze. Mezitím jsem se doslechl, že motivem může být i pouhá neochota poslouchat něčí příkazy. V každém případě ale tito podnikatelé neusilují o nic více, než vlastní přežití. Bylo by tedy správné nazývat je "živnostníky".


Malý rozhled živnostníků

Živnostníci jsou věčně znepokojováni a ohrožováni změnami, a proto není divu, že patří k nejkonzervativnější skupině obyvatel. Přesto je síla postoje "Já moc nepotřebuji" tak mocná, že je ani větší otřesy nepřinutí na něm nic měnit.
Živnostenský přístup spojený s pojetím podnikání coby zálibou neumožňuje vidět dál, než na špičku nosu. Ray Kroc nebyl zamilovaný do představy, že stojí v koutě restaurace a pozoruje, jak hostům chutná. Často dokonce tvrdil, že nepodniká ve stravování, ale je realitním magnátem - pro restaurace totiž nakupoval ty nejcennější pozemky. Jeho cílem tedy nebylo vybudovat restauraci, ale systém, vydělávající podnik. A když nemohl dostat dostatečný počet zákazníků do kalifornského San Bernardina, vyslal restaurace za nimi.

Když tedy dejme tomu majitel malé prodejny potravin říká "Jak mám zvýšit tržby, když v našem městečku jsou dva supermarkety? To je nesmysl.", tak ve skutečnosti naznačuje, že nevidí žádnou příležitost pro růst, když nechce nic změnit a o ničem novém přemýšlet. Jenže ani v podnikání se nedějí zázraky a také zde je něco za něco. Jestliže toužíte po úspěchu, nemůžete zůstat sedět a čekat, že přijde za vámi ( a raději si přečtěte e-knihu Intuitivní marketing v prodejně).

"Nejvyšším ideálem řádného živnostníka je touha po vzrůstu. Touha po rozvoji, vůle rozšiřovat svůj podnik, to je kapitál, cennější než peníze, síla, mocnější než elektřina," řekl v projevu k živnostníkům Tomáš Baťa. Stav "maloživnostníka" považoval jen za přechodný, první krůček k velikosti. Jeho největšími nepříteli kupodivu nebyli ani dělníci, ani továrníci, ale malí živnostníci, a to nejen ševci. Neviděli v Baťovi ani tak konkurenci, jako bořitele starých dobrých časů, se kterými chtěli dožít až do smrti.

žárovkaJe to skutečná revoluce v podnikání. Otestujte si svoji prodejnu, služby, hospodu či hotel bez toho, aby vám někdo "chytrý" nahlížel přes rameno. Najděte, co se dá zlepšit, a zajistěte si reálné zvýšení tržeb. Nečekejte, až to udělá konkurence a opatřete si první interaktivní samoobslužnou publikaci zdarma.


Zbavme se malosti ve své mysli

Tomáš Baťa nám také dává odpověď na otázku, jak se tedy stát úspěšným a nezahrabat se v malicherných stescích živnostníků na všechny nepřízně světa: "Zbavme se své malosti a velikost nás nalezne sama." To, co dnes objevují autoři publikací o osobním rozvoji a dokonce kvantová fyzika, to tento geniální podnikatel věděl už dávno. Jak je nastavena naše mysl, takový je svět kolem nás. Nemůžeme být úspěšnými v podnikání, pokud myslíme jako živnostníci a propadneme uspokojení ve svých malých mantinelech. Za velké a úspěšné podnikatele se tedy musíme považovat dříve, než se jimi ve skutečnosti staneme ( a pak vás na cestě k velkému úspěchu doprovodíme ve Škole milionářů).

Na takovou změnu není nikdy pozdě. Plukovník Sanders, zakladatel dalšího věhlasného fastfoodového řetězce, odešel do penze se 105 dolary měsíčního důchodu. A to byl rád, že mu z předchozího podnikání nezbyly jen dluhy. Rozhodl se však vydělat na svém receptu smaženého kuřete a začal objíždět restaurace. Ve dne nabízel vzorky, v noci přespával v autě. A začalo se mu dařit. V roce 1952 (to mu bylo 62 let) otevřel s finanční pomocí přítele první restauraci svého později proslaveného řetězce. V roce 1964 ho prodal za 2 miliony dolarů. Nikdy tedy není pozdě zbavit se malosti a jít za svým velkým snem. Klidně se vám to může přihodit i v důchodu.

žárovka"Ze všech smutných slov jazyka či pera nejsmutnější jsou: Mohlo to být!" napsal básník John Greenleaf Whittier. Usilujme o to, abychom je jednou s hořkostí nemuseli vyslovit, až budeme zpětně hodnotit svůj život. Dobré příležitosti se nenabízejí věčně a na každém rohu. A jednou z nich je určitě Škola milionářů. Zjistěte o ní více


Jak vysoko je vaše vize?

Neexistuje podnikání, v němž by se nedaly zvýšit příjmy. Jde jen o to, jak se na něj díváte. Pokud vidíte jen konkrétní prodejnu, restauraci nebo projekt, pak se to může zdát nemožné. Když se ale díváte s nadhledem a zajímá vás především byznys jako takový ( jak jsem to popsal v článku Pět důvodů, proč se bavit vyděláváním peněz), tak ty příležitosti jistě uvidíte. Jestliže máte opravdu vysoké vize, pak vás nic nezastaví, protože neulpíváte na podrobnostech. Nemálo podnikatelů se třeba zarazí na nemožnosti sehnat peníze na rozjezd. Tak se soustředí na obíhání bank a investorů, že je ani nenapadne položit si otázku: "A nejde to nějak udělat bez počátečních investic?"


Cesta vzhůru

Základem podnikatelského úspěchu je tedy silná vize. Vize, která vás vytáhne tak vysoko, že pod sebou vidíte celý svět se všemi jeho příležitostmi, možnostmi a řešeními. Vize, která promění vaše myšlení a z malého živnostníka, ohrožovaného vším a všemi, učiní skutečného, úspěšného podnikatele.

Intuitivní noviny

Každý měsíc vám pošlu emailem originální čerstvou dávku inspirace v Intuitivních novinách



 

Doporučuji ke stažení zdarma: