Potkávají vás šance?

   success

Potkávají vás šance?V mém "kalendáři úspěchu" (viz bezplatná publikace Úspěšný týden) je úterý věnováno intenzivní práci se šancemi. Samozřejmě to neznamená, že v ostatní dny si nemusíte šancí všímat. Neustálé vyhlížení zajímavých příležitostí a pohotová reakce na ně je totiž jedním ze základních faktorů úspěchu. Ne každá šance je však samozřejmě stejná. zatímco ty velké se objeví jednou za čas, malé vás potkávají takřka každý den.
 

Tu se objeví možnost získat zajímavého zákazníka, tam vám někdo nabídne příležitost si přivydělat, nebo podmínky, za nichž můžete dosáhnout vyššího platu. Někdy ty drobné šance vypadají docela bezvýznamně, ale nedoporučuji je podceňovat. Dokud je neprozkoumáte, nemůžete vědět, jak se vyvinou.

"U šancí platí, že na ně musíte být vnitřně připraveni, pak je "uvidíte"."

Asi jste si už všimli, že šance nejsou mezi všechny lidi pěkně rovnoměrně rozděleny. Někdo je potkává na každém kroku a směle se hlásí k heslu, že peníze leží na ulici a stačí je jen zvednout. Jiný je zase přesvědčen, že za celý život nepotkal ani jednu šanci a je v tomto směru absolutní smolař. Jsou příležitosti opravdu tak nespravedlivé, aby některým jedincům nadbíhaly a jiných si ani nevšimly?

Samozřejmě ne. Co se týče šancí (i přínosů z nich vycházejících), zde dokonce nabídka převažuje nad poptávkou. Jinak řečeno, spousta příležitostí zůstává dlouho ležet ladem, ačkoliv se poctivě každému nabízejí. V čem je tedy problém? Ne všichni si šancí všimnou, protože je zkrátka nevidí, i když je mají přímo před nosem.

Tato neschopnost vnímat příležitosti se samozřejmě neodstraní oční operací. Nejde totiž o zrak a o to, co vidíte, ale jak si to přeložíte ve své mysli. Dva lidé mohou vidět to samé a přesto to vnímat úplně jinak. Jako v té anekdotě, kdy pesimista vidí láhev napůl vypitou a optimista z poloviny plnou. U šancí tedy platí, že na ně musíte být vnitřně připraveni, pak je "uvidíte".


Vědomě přijímáme jen desetinu informací

Mnozí lidé si myslí, že stačí dávat pozor a rozumně analyzovat dění kolem sebe. Zapomínají, že vědomá mysl zpracovává jen asi 10% vjemů. Takže si většinou "nevšimne", že kolem právě proplula příležitost o hodnotě několika milionů. Pracovat se 100% vnějších informací dokáže jen podvědomí. A právě tam se také rozhoduje, zda šance uvidíte.

V podstatě jde tedy o to, dát podvědomí najevo, že máte o informace zájem. Jinak se chová jako rozumná sekretářka a nezatěžuje vás tím, co nechcete. Nechá si zprávu pro sebe a vy ani netušíte, co všechno už jste minuli.
Že jste to už zkusili, řekli si, že chcete každou šanci poznat, a ono to stejně nefunguje? Samozřejmě, mysl takto nepracuje. Jinak by ji totiž všechny ty zadané úkoly brzy zahltily. Proto je podvědomí ochotné splnit vám cokoliv, co si budete přát, ale má jednu podmínku: musíte to myslet naprosto vážně.

Znám spoustu lidí, kteří tvrdí, že by velice rádi nějakou příležitost využili, ale když na ni dojde a ukáže se, že by museli pro jednou vynechat své středeční setkání s přáteli při bowlingu, či čtvrteční posezení v cukrárně, nebo sobotní barbecue, řeknou: "Ale nemohu přece kvůli penězům zanedbávat rodinu a známé." Protože šance, že by létali pečení holubi rovnou do úst, jsou značně nereálné a odměna se vždy vyplácí za práci, ne za plnou docházkovou listinu bowlingového kroužku, jejich podvědomí vyhodnotí, že skutečný zájem nemají. Asi to říkají jen tak, aby před ostatními dobře vypadali…

Chcete-li tedy získat cit pro šance, musíte je chtít skutečně využít, a to bezpodmínečně. Představte si, že si objednáte pizzu domů a když by vám ji v rekordním čase přivezou, oznámíte, že na ni vlastně nemáte chuť. Udělejte to dvakrát a příště, jak v pizzerii uvidí na displeji telefonu vaše číslo, ani se nebudou namáhat ho zvednout.
Takže když vaše podvědomí párkrát uslyší argumenty, proč ta šance, kterou vám právě vítězoslavně předložilo na nahřátém talíři, zase není ta pravá, jednoduše vypne přijímač příležitostí a nechá vás tak.

Moment, řeknete si možná, neříká se náhodou, že člověk má dělat to, co ho baví? Jak se mám tedy vrhat na šance, které nemají s mými zálibami nic společného, jen abych přesvědčil své podvědomí, že nechci zůstat do smrti chudákem?
Skutečně nemáte povinnost brát vše. Lidé, kteří to se šancemi myslí opravdu vážně, mají vyvinutý filtr, jenž ukazuje jen to, co odpovídá jejich zaměření a potřebě. I tak se jim nabízí více, než lze využít, a mohou si tedy vybírat.


Také příležitosti

Vedle malých či středních šancí existují ještě velké a významné příležitosti. Poznáte je obvykle podle toho, že je doprovázejí nějaké, řekněme nestandardní, okolnosti. Obchodník už například sedí v taxíku, který ho má dovézt na letiště, ale má stále silný pocit, že by se měl ještě vrátit do hotelu. "Třeba jsem tam něco zapomněl," řekne si a požádá řidiče, aby chvíli počkal. V hotelové hale pak narazí do člověka, který se zanedlouho stane jeho největším obchodním partnerem.

Je to náhoda? Není. Lidé, kteří nad takovými událostmi mávnou rukou, se nikdy skutečných šancí nedočkají. Vše je podle nich shoda okolností, která nestojí za pozornost. Pokud však chcete uspět, měli byste naopak v takových případech zbystřit. Děje-li se něco neobvyklého, naznačuje to, že se zde někde vyskytuje vaše velká, možná životní šance. Otevřete tedy své vnímání a dávejte dvakrát tak velký pozor.

Přiznám se, že mi není úplně jasné, jaký mechanismus tu funguje. Ale tuším, že je za tím opět naše podvědomí. V případě obchodníka, který se za svou šancí vrátil do hotelu, mohlo někdy v době pobytu zaslechnout část rozhovoru budoucího partnera, zanalyzovat další informace a dospět k závěru, že by bylo nanejvýš vhodné se s ním seznámit. Ani ta srážka v hale nemusela být náhodná. Podvědomí uvidělo, že dotyčný pán stojí ve dveřích, a obchodníka k němu nasměrovalo.

Proč se nám to jeví jako neuvěřitelná náhoda? Protože stále nechceme připustit, že rozum toho "vidí" velmi málo. Pracuje-li vědomí s 10% přijatých informací, nemůžeme od něj chtít žádné zázraky. Buďme ostatně rádi, že o zbytek se postará podvědomí, jinak bychom si myšlení přeplnili a nebyli schopni rozhodovat vůbec nic.

A ještě jeden zajímavý rys velkých šancí bych rád zdůraznil: Obvykle platí, že pomůžete-li sobě, pomůžete současně i někomu dalšímu. Muhammad Yunus získal v roce 2006 Nobelovu cenu za systém mikropůjček. Zajistil těm nejchudším lidem v Bangladéši malé půjčky, které jim umožnily začít podnikat, uživit se a zachránit se tak před smrtí hladem.

Dávejte tedy při posuzování šance pozor i na to, jak jejím využitím přispějete dalšímu člověku nebo dalším lidem. Je to takový "punc kvality" největších příležitostí.

IM Business AcademyŘekněme si nejdříve, co zřejmě máte: odhodlání, zkušenosti, vědomosti, aktivní přístup, dobrý podnikatelský záměr. Co vám tedy může chybět? Například inspirace. Té máme v Business Academy hodně. A dostanete se k ní velmi snadno. Přesvědčte se, že je to pravda


Pro vaše podnikání:

Některé podnikatele zajímá především forma. Místo aby se chopili příležitostí, začnou přemýšlet, jestli se jim nenabízí nějak nestandardně. Hlavně nenaslouchají hlasu svého podvědomí. Ti chytřejší se řídí heslem "účel světí prostředky". Je jedno, jak se vám příležitost představí, hlavně že je a že se jí můžete chopit. Poslouchejte intuici.

Chcete o tom vědět více?