Marshmallow test aneb Jak neprojíst svoji budoucnost

   success

Marshmallow test aneb Jak neprojíst svoji budoucnostV roce 1972 se na Stanfordově univerzitě uskutečnil zajímavý experiment. Psychologové Walter Mischel a Ebbe Ebbesen si k němu vybrali skupinu dětí ve věku okolo 4 let. Každé dítě vždy posadili do místnosti, položili před něj bonbón marshmallow (proto se mu také říká "marshmallow test") a řekli mu, že když ho vydrží nesníst, než se výzkumník vrátí, dostane potom za odměnu bonbóny dva. Jak se dalo čekat, pokušení bylo pro většinu dětí příliš velké, a tak jen třetina z nich vydržela a dokázala svůj požitek odložit. Tím ale experiment neskončil. Pokračování měl po 16 letech.

Když se psychologové na stejné děti podívali ve věku 20 let, zjistili, že ty, které předtím dokázaly odolat pokušení, jsou nyní ve svém životě úspěšnější, šťastnější, méně podléhají alkoholu, drogám a obezitě. Měly i lepší vztahy se svým okolím a rodinou. A dosahovaly lepších výsledků při přijímačkách na univerzitu.

"My k podnikání přistupujeme postaru. Je to naše hlavní obživa, proto nechceme, aby si naši partneři mysleli, že si pouze hrajeme."

Naštěstí nejde o nějaké předurčení nebo genetické nastavení. I kdybychom v tomto testu v dětství propadli, můžeme svůj přístup v dospělosti změnit. Pokud o to ovšem stojíme. Většina lidí nedokáže odložit své požitky ne proto, že to není možné, ale protože jsou přesvědčeni o správnosti svých postojů. Je to jeden z hlavních důvodů, proč je úspěšná jen asi pětina lidstva a těch nejúspěšnějších není více jak 5 %.


Projedená budoucnost

Pojďme se nejdříve podívat, jak jednají ty zhruba dvě třetiny lidí, které nemyslí na budoucnost, ale soustředí se na dnešek. Tak tu máme třeba cestovatele. Vyznávají zásadu, že dokud jsou mladí, musí poznat svět. Cestují nalehko, žijí skromně, živí se většinou přes počítač a pracují jen natolik, aby neumřeli hladem. Kolem 35 let věku ale najedou zjišťují, že už je toulání odnikud nikam tolik nebaví. Když se však vrátí domů, jsou bez přátel i partnerů. Musí začínat znovu, a to s návyky a pracovní výkonností, které se do manželství příliš nehodí. Tak se stane, že je nebaví ani minulý život, ani ten současný.

Další skupinu tvoří lidé, kteří pomáhají celému světu, pralesům, opicím, uprchlíkům, hladovějícím nebo pracujícím dětem. Často proto, že s tím svým životem si nevědí rady. Obvykle ani oni nejsou schopni dobře zabezpečit svoji rodinu. Vydělávají málo, protože většinu času věnují pořádání sbírek, demonstracím, objížděním filmových festivalů s příslušným zaměřením a dlouhým diskusím v čajovnách. Když je potřeba zaplatit dětem školní výlet, vysvětlí jim, že africké děti potřebují peníze více a tatínka už navíc vyhodili z desátého zaměstnání.

Škola milionářů

Vybudujte si své vlastní úspěšné podnikáníTeorie už máte jistě nasbíráno dost. Tato škola však učí praxí. Zapsat se může každý bez ohledu na vzdělání a věk, zápisné se neplatí. Na konci si vystavíte vlastní vysvědčení. Ale především se naučíte vydělávat miliony tím, že v tom budete pomáhat druhým. Líbí se vám ta idea? Pak vstupte

Nejvíce je ale těch, kteří tvrdí, že si musí užít rodiny a dětí, dokud jsou malé. Obzvláště muži jsou schopní vzdát se kariéry (a tím i vyššího příjmu) a chovat se, jako by byli na mateřské dovolené s manželkou. Když pak děti trochu poodrostou a chtějí po rodičích peníze na výlet, mobil, počítač nebo lyže, ti jim vysvětlí, že peníze jsou špatné a jen překáží dobrým vztahům. Rodiče se pro vás, děti, obětovali, a tak buďte pěkně s nimi doma a užívejte si to. Nedivme se, že děti za takových rodin utečou sotva dospějí a rodiče se pak hroutí, protože přišli o jediný smysl života.


O nic nepřijdete

Jak by se v jejich životě projevilo, kdyby dokázali ten marshmallow hned nesníst? Přišli by o něco? Právě že vůbec ne, jen by se to projevilo trochu jinak a o něco později. Místo stopování by si mohli po pár letech odříkání a práce dovolit výlet na jakékoliv místo naší planety. Místo organizování sbírek by mohli hladovějícím Afričanům poslat pořádnou sumu peněz. A místo aby svým dětem neustále vysvětlovali, že si to nemohou dovolit, po pár letech by si to s nimi pěkně užili, třeba na dovolené snů.

Slyšel jsem příběh manželů, kteří dostali zajímavou šanci. Museli se ale kvůli termínu vzdát své už zaplacené dovolené, na kterou se s dětmi velmi těšili. Po nějaké době usilovné práce si pak ale mohli dovolit cestovat jako rodina po celém světě. "Kluci si ani nepamatují, že jsme tehdy měli na ně méně času," říká jejich matka. "Zato teď si to užívají."


O budoucnosti rozhodují aktiva

Odložení požitků má hodně společného a tím, co učí Robert Kiyosaki o pasivech a aktivech. Pokud se rozhodnete užívat si, hromadíte pasiva a projídáte budoucnost. Celý život se uskromňujete a nakonec pak dostanete ubohý státní důchod. Děti, které jste celou dobu přesvědčovali, že peníze nejsou důležité, vám pak finančně nepomohou. "Hlavně že se máme rádi," řeknou vám v tom lepším případě. Když však odoláte pokušení a nějaký rok věnujete vytváření aktiv (a to nemusí být jen investice, ale také dostatečně velký plat v zaměstnání), tak z nich potom můžete pohodlně žít a užívat si rodinného života nebo svých zálib.

Vypadá to jednoduše, ale jak už jsem řekl, většina lidí takto neuvažuje. Nechtějí se vzdát, a to ani na čas, svých požitků. Chtějí je hned. Proto se zadlužují, učí děti nesprávným finančním návykům a na stará kolena jsou plní frustrace a nenávisti ke společnosti, kde se někteří mají lépe než oni. A tak na všechny strany rozhlašují, že špatní jsou vlastně ti, co se honí za mamonem a kariérou. Kdežto oni mají na mysli vyšší hodnoty, jako je láska, přátelství, svoboda. Zní to hezky, ale to by nesměly existovat statisticky, že až dvě třetiny manželů se hádají kvůli penězům. A lidí, kteří tvrdí, že peníze nás připravují o svobodu, se ptám: "Kdo je svobodnější? Ten, kdo na jídelním lístku projde ceny a objedná si to nejlevnější jídlo, nebo ten, kdo si dá, co mu chutná?"

Pasiva peníze z peněženky vytahují, aktiva je tam vkládají
 


Úspěšní lidé jsou zodpovědní

Bez ohledu na to, jestli jsme se dokázali ve čtyřech letech ovládat nebo ne, můžeme se teď rozhodnout, jestli chceme žít lehkomyslně a projídat budoucnost (ať už si to pojmenujeme jakkoliv vznešeně, pořád je to utrácení budoucnosti), nebo převzít zodpovědnost za život svůj, ale také třeba partnera nebo partnera a dětí. Velmi si vážím vyznání, které jsem slyšel od dvaadvacetiletého podnikatele: "Dnes je moderní prezentovat svoje podnikání jako zábavu, kterou se jednotlivci často neziskově realizují. My ale k podnikání přistupujeme postaru. Je to naše hlavní obživa, proto nechceme, aby si naši partneři mysleli, že si pouze hrajeme. Chceme zbořit tento předsudek. Nemáme náš byznys na háku, bereme ho vážně. Neděláme ho pro naši slávu, ani pro celospolečenský prospěch. Chceme poctivě podnikat, nabízet kvalitní zboží zákazníkům. Chtějte to i vy. A hraní přenechte raději svým dětem, pokud už je máte." Je potřeba k tomu ještě něco dodávat?

Marshmallow test aneb Jak neprojíst svoji budoucnostŠkola milionářů je určena právě těm lidem, kteří nemají svůj život na háku a cítí zodpovědnost za sebe i své blízké. Nehrajeme si, ale za pochodu a praxí se učíme a získáváme návyky, které mají zodpovědní a úspěšní lidé. Každý její úspěšný absolvent se pak může se svými aktivity věnovat takovým požitkům, jaké si vybere, a nemusí se nijak omezovat.  Jsme zde i pro vás
 

Poznejte své šance!