zákazník

Hotely hledají věrné zákazníky

   marketing

Hotely hledají věrné zákazníkyHotely se bouří proti rezervačním portálům. Není se co divit, protože provize dosahují až 30%. Na druhé straně vědí, že se bez nich neobejdou. Když si do vyhledávače zadáte jméno hotelu, většinou se na prvním místě zobrazí ne jeho webové stránky, ale údaj z Booking.com nebo jiných portálů. Čeho tedy chtějí svým protestem, zaštítěným evropskou hotelovou federací Hotrec, dosáhnout? Prý jde především o to, aby hotely předvedly, že umějí táhnout za jeden provaz. To je trochu málo a ukazuje se spíš bezradnost hoteliérů. S rezervačními portály to jde špatně, ale bez nich by se podnikalo ještě hůře. Existuje tedy nějaká možnost, jak je alespoň zčásti obejít?

Má prodejna, můj hrad

   maloobchod

Má prodejna, můj hradV minulém článku jsem psal o tom, že majitelům prodejen občas chybí vědomosti o moderních způsobech prodeje, některým dokonce i ty základní. Ruku v ruce s tím se ale setkávám i s dalším problémem. Interiéry prodejen totiž často představují vkus a záliby svých majitelů, ale jsou v rozporu s pohledem zákazníků. Většina obchodníků se samozřejmě takovému "nařčení" brání, prodejna je přece jejich svět, který si pracně vybudovali a ve kterém se cítí dobře. Kardinální otázka však zní: Je prodejna pro vás, nebo chcete, aby se v ní cítili dobře především vaši nakupující? Toužíte pohladit své ego, nebo vydělávat peníze?

Postřižiny

   marketing

PostřižinyV poslední době se mi to stává často. Najdu někde odkaz na zajímavý článek, kliknu a čtu. První tři odstavce pozorně, pak koncentrace upadá a někde v polovině už jenom roluji, abych se přesvědčil, jestli je opravdu konec tak v nedohlednu, jak to vypadá. Obvykle skutečně je a tak článek zůstává nedočtený. Možná se připravuji o zajímavé myšlenky, ale nemohu si pomoci. Čas jsou peníze a není ho nazbyt. Navíc často nemám pocit, že jde o skutečně hodnotné informace. Možná se ty nejlepší skrývají až někde na konci, jenže je to jak s těmi panenkami, co sedávají v koutě. V devatenáctém století je možná někdo našel, ale dnes ani náhodou.

Z archivu newsletterů: Zákazník to tak nevidí

   maloobchod

Z archivu newsletterů: Zákazník to tak nevidí(Co jste si mohli přečíst před 9 roky - z archivu newsletterů) Jeden můj známý si v prodejně pořídil nové osvětlení, protože stará zářivková tělesa už pomalu padala na hlavy zákazníků. Když bylo hotovo, požádal mě, abych mu řekl, jestli je osvětlení dostatečné. Prošel jsem tedy prodejnu a svoje poznatky jsem shrnul do jedné věty. "Není skoro vidět na cenovky!" Reakce majitele prodejny byla odmítavá: "To se ti jen zdá, protože ses na to zaměřil. Obyčejný zákazník to tak nevidí."
 

Vždycky můžete něco udělat

   maloobchod

Co já mohu udělat?Stalo se to v kterémsi městě. Zloděj popadl kabelku staré paní, a protože ji nechtěla pustit, vláčel ji několik metrů po chodníku. Později se reportér zeptal silného a vysokého muže, který té události jen přihlížel, proč nezasáhl. "Nemohl jsem nic udělat," řekl. "Od toho je tu přece policie." Občas si na něj vzpomenu, když od obchodníků slyším, že lépe se jim bude dařit, až výrobci nabídnou levnější zboží, až stát potlačí konkurenci řetězců a Vietnamců, až se sníží nezaměstnanost a lidé budou mít více peněz. Pokud se jich zeptám, co oni sami podniknou, aby měli lepší výsledky a vyšší tržby, odpovídají: "Nemůžeme nic udělat".

Náš zákazník, náš nepřítel?

   maloobchod

Náš zákazník, náš nepřítel?Někteří hoteloví hosté jsou prý velmi vynalézaví, pokud jde o to, jak získat slevu. Tak třeba vpustí dovnitř mouchy a pak si jdou stěžovat, že celou noc nezamhouřili oko. Hmyz tu prý byl už v době, kdy vešli do pokoje. Za podobnými schválnostmi se nemusíme vydávat jen do hotelů, zkušenosti mají i mnozí obchodníci a další podnikatelé. Zákazníci, kteří v samoobsluze zastrčí balíček masa do regálu s drogerií, protože si nákup rozmysleli. Jiní zase roztrhnou zkoušené kalhoty, rozhořčeni, že si dovolily být příliš velké nebo malé. Měli bychom tedy změnit postoje a Baťovo "Náš zákazník, náš pán" uložit k ledu?

Z archivu newsletterů: Milionáři netouží po zahradě

   marketing

Z archivu newsletterů: Milionáři netouží po zahradě(Co jste si mohli přečíst před 9 roky - z archivu newsletterů) Nedávno si na přednášce postěžovala jedna účastnice, že bohatí mají divný způsob přemýšlení. Na jedné straně se jí pochlubí luxusním domem za miliony a nádherným (a drahým) bazénem, na druhé straně jim připadá deset tisíc za návrh zahrady zbytečným vydáním. Na první pohled se to skutečně zdá být podivným a nepochopitelným skrblením a mnoho hlav v sále s pochopením přikyvovalo rozhořčené podnikatelce. Jenže je to jenom nedorozumění.

Vše nejlepší k svátku, Mistře

   marketing

Vše nejlepší k svátku, MistřeShodou okolností se ty dvě informace zařadily pěkně vedle sebe. Jedna říkala, že ještě dost nevyužíváme možností automatické komunikace se zákazníky. Druhá ukazovala záběr z Billy, která automaticky pogratulovala k svátku Mistru Janu Husovi. Těžko bych si mohl přát lepší příklad, jak se kvůli úsporám práce zbavujeme účinných marketingových nástrojů. Sváteční přání je jistě záležitost navýsost osobní, a pokud ji svěříme počítači, přijde o veškerou náplň a také účinek. Mnozí marketéři bohužel vůbec nevidí, že draze propagovanou značku osobní péče a vstřícnosti zabíjejí praktickými kroky, které ji viditelně popírají.

I maličkosti mění svět a vztahy se zákazníky

   marketing

I maličkosti mění svět"A brzy se uzdravte!" Těmito slovy a s úsměvem se se mnou rozloučila prodavačka v jedné lékárně. Jde jistě o maličkost, ale potěšila mě. Nejen to. Do večera jsem se několikrát přistihl, že se jen tak, pro ni za nic, usmívám. Přimělo mě to k přemýšlení, nakolik lidé, kteří se stýkají se zákazníky, ovlivňují jejich životy. Jak pozitivně, tak negativně. Povšiml jsem si třeba u opravářů všeho druhu, že vám spíš poskytnou kázání a zanedbané péči, než pozitivní výhled do budoucnosti. Asi tím chtějí dát najevo svoji odbornost, ale ve skutečnosti klientovi pokazí den a možná ho i přimějí, aby všemu navzdory zacházel s opraveným přístrojem ještě hůře.

Máme své pokyny

   maloobchod

Máme své pokynyJe čtvrtek odpoledne, nákupní galerie Vaňkovka v Brně. Dcera si v občerstvení Gelati kupuje zmrzlinu s sebou, ale po pár krocích zjišťuje, že dloubat ji miniaturní lžičkou z kelímku je poněkud nepohodlné. A tak se vracíme a usedáme u jednoho z mnoha prázdných stolů. Neuplynou ani tři minuty a je tu obsluha. "Máte objednáno? Že tu nemám žádný záznam?" ptá se ironicky. Dcera jí vysvětluje, že zmrzlinu zaplatila u pultu. "Ale tam jste slečně řekla, že ji chcete s sebou," prozrazuje servírka, že k nám nezamířila náhodou. "Když jste si ji poručila s sebou, jak si můžete jít sednout! To je prostě neuvěřitelné…"

Stránky