zákazník

Intuitivní marketing pro 21. století

Intuitivní marketing pro 21. stoletíDlouhou dobu se nás autoři velkých knih o marketingu snažili přesvědčit, že k jeho řádnému použití jsou zapotřebí desítky profesionálních pracovníků, služby globální reklamní agentury a hlavně hodně peněz. Podnikatelská praxe však ukazuje, že zákazníkům je celkem jedno, jestli máte miliony na reklamu nebo ne a je-li to, co používáte, korektním marketingem podle učebnice. Chtějí dostat odpovědi na své potřeby a problémy, ale také něco navíc. Jak potvrzují nejmodernější metody, včetně skenování mozků, lidé se jen zřídka rozhodují na základě racionálních argumentů. Rozhodují emoce a instinkty.

Zákazníci se vrací do hypermarketů

Zákazníci se vrací do hypermarketůTak už to máme černé na bílém: Jak uvádí čerstvá studie Shopping Monitor společnosti GfK, zákazníci se opět vracejí do hypermarketů. Radost tradičních obchodníků z oslabení pozice nejsilnějších konkurentů tedy netrvala dlouho. Zdá se, že nakupující nalákala zpět do velkoplošných prodejen šíře sortimentu čerstvého zboží. Každá mince má však i druhou stranu. A tou je neochota majitelů malých prodejen něco měnit a reagovat na nové trendy. Zákazníci většinou nenacházejí u tradičních prodejen žádná pozitiva, která by je odlišovala od odlidštěných samoobsluh. Není divu, že velká část z nich uvádí, že v tradičních prodejnách nakupuje spíše ze zvyku. To není dobrá zpráva.

Hotely hledají věrné zákazníky

Hotely hledají věrné zákazníkyHotely se bouří proti rezervačním portálům. Není se co divit, protože provize dosahují až 30%. Na druhé straně vědí, že se bez nich neobejdou. Když si do vyhledávače zadáte jméno hotelu, většinou se na prvním místě zobrazí ne jeho webové stránky, ale údaj z Booking.com nebo jiných portálů. Čeho tedy chtějí svým protestem, zaštítěným evropskou hotelovou federací Hotrec, dosáhnout? Prý jde především o to, aby hotely předvedly, že umějí táhnout za jeden provaz. To je trochu málo a ukazuje se spíš bezradnost hoteliérů. S rezervačními portály to jde špatně, ale bez nich by se podnikalo ještě hůře. Existuje tedy nějaká možnost, jak je alespoň zčásti obejít?

Má prodejna, můj hrad

Má prodejna, můj hradV minulém článku jsem psal o tom, že majitelům prodejen občas chybí vědomosti o moderních způsobech prodeje, některým dokonce i ty základní. Ruku v ruce s tím se ale setkávám i s dalším problémem. Interiéry prodejen totiž často představují vkus a záliby svých majitelů, ale jsou v rozporu s pohledem zákazníků. Většina obchodníků se samozřejmě takovému "nařčení" brání, prodejna je přece jejich svět, který si pracně vybudovali a ve kterém se cítí dobře. Kardinální otázka však zní: Je prodejna pro vás, nebo chcete, aby se v ní cítili dobře především vaši nakupující? Toužíte pohladit své ego, nebo vydělávat peníze?

Postřižiny

PostřižinyV poslední době se mi to stává často. Najdu někde odkaz na zajímavý článek, kliknu a čtu. První tři odstavce pozorně, pak koncentrace upadá a někde v polovině už jenom roluji, abych se přesvědčil, jestli je opravdu konec tak v nedohlednu, jak to vypadá. Obvykle skutečně je a tak článek zůstává nedočtený. Možná se připravuji o zajímavé myšlenky, ale nemohu si pomoci. Čas jsou peníze a není ho nazbyt. Navíc často nemám pocit, že jde o skutečně hodnotné informace. Možná se ty nejlepší skrývají až někde na konci, jenže je to jak s těmi panenkami, co sedávají v koutě. V devatenáctém století je možná někdo našel, ale dnes ani náhodou.

Z archivu newsletterů: Zákazník to tak nevidí

Z archivu newsletterů: Zákazník to tak nevidí(Co jste si mohli přečíst před 9 roky - z archivu newsletterů) Jeden můj známý si v prodejně pořídil nové osvětlení, protože stará zářivková tělesa už pomalu padala na hlavy zákazníků. Když bylo hotovo, požádal mě, abych mu řekl, jestli je osvětlení dostatečné. Prošel jsem tedy prodejnu a svoje poznatky jsem shrnul do jedné věty. "Není skoro vidět na cenovky!" Reakce majitele prodejny byla odmítavá: "To se ti jen zdá, protože ses na to zaměřil. Obyčejný zákazník to tak nevidí."
 

Vždycky můžete něco udělat

Vždycky můžete něco udělatStalo se to v kterémsi městě. Zloděj popadl kabelku staré paní, a protože ji nechtěla pustit, vláčel ji několik metrů po chodníku. Později se reportér zeptal silného a vysokého muže, který té události jen přihlížel, proč nezasáhl. "Nemohl jsem nic udělat," řekl. "Od toho je tu přece policie." Občas si na něj vzpomenu, když od obchodníků slyším, že lépe se jim bude dařit, až výrobci nabídnou levnější zboží, až stát potlačí konkurenci řetězců a Vietnamců, až se sníží nezaměstnanost a lidé budou mít více peněz. Pokud se jich zeptám, co oni sami podniknou, aby měli lepší výsledky a vyšší tržby, odpovídají: "Nemůžeme nic udělat".

Náš zákazník, náš nepřítel?

Náš zákazník, náš nepřítel?Někteří hoteloví hosté jsou prý velmi vynalézaví, pokud jde o to, jak získat slevu. Tak třeba vpustí dovnitř mouchy a pak si jdou stěžovat, že celou noc nezamhouřili oko. Hmyz tu prý byl už v době, kdy vešli do pokoje. Za podobnými schválnostmi se nemusíme vydávat jen do hotelů, zkušenosti mají i mnozí obchodníci a další podnikatelé. Zákazníci, kteří v samoobsluze zastrčí balíček masa do regálu s drogerií, protože si nákup rozmysleli. Jiní zase roztrhnou zkoušené kalhoty, rozhořčeni, že si dovolily být příliš velké nebo malé. Měli bychom tedy změnit postoje a Baťovo "Náš zákazník, náš pán" uložit k ledu?

Z archivu newsletterů: Milionáři netouží po zahradě

Z archivu newsletterů: Milionáři netouží po zahradě(Co jste si mohli přečíst před 9 roky - z archivu newsletterů) Nedávno si na přednášce postěžovala jedna účastnice, že bohatí mají divný způsob přemýšlení. Na jedné straně se jí pochlubí luxusním domem za miliony a nádherným (a drahým) bazénem, na druhé straně jim připadá deset tisíc za návrh zahrady zbytečným vydáním. Na první pohled se to skutečně zdá být podivným a nepochopitelným skrblením a mnoho hlav v sále s pochopením přikyvovalo rozhořčené podnikatelce. Jenže je to jenom nedorozumění.

Vše nejlepší k svátku, Mistře

Vše nejlepší k svátku, MistřeShodou okolností se ty dvě informace zařadily pěkně vedle sebe. Jedna říkala, že ještě dost nevyužíváme možností automatické komunikace se zákazníky. Druhá ukazovala záběr z Billy, která automaticky pogratulovala k svátku Mistru Janu Husovi. Těžko bych si mohl přát lepší příklad, jak se kvůli úsporám práce zbavujeme účinných marketingových nástrojů. Sváteční přání je jistě záležitost navýsost osobní, a pokud ji svěříme počítači, přijde o veškerou náplň a také účinek. Mnozí marketéři bohužel vůbec nevidí, že draze propagovanou značku osobní péče a vstřícnosti zabíjejí praktickými kroky, které ji viditelně popírají.

Stránky