Manažerská selhání: Stín zakladatele

   inspirace

Manažerská selhání: Stín zakladateleJistě jste už někdy četli nebo slyšeli příběh Henryho Forda, člověka, který zpřístupnil automobil širokým lidovým vrstvám a stal se tak strůjcem jeho masového rozšíření. Méně už se ovšem ví, že stejný model T, který mu přinesl světoznámý úspěch, mohl být také příčinou jeho pádu. Není výjimkou. I jiné proslavené firmy doplatily, některé více a jiné méně, na stín svého zakladatele. Paradoxně platí, že čím více byl jeho počátek novátorský a čím lepší přinesl podnikatelský výsledek, tím hůře. Podívejme se na příklad několika společností, které na tento problém narazily.

Co se vlastně přihodilo Fordovi, že se na konci dvacátých let minulého století dostal do ekonomických potíží a jeho továrna dokonce půl roku nevyráběla? Podívejme se nejdříve na začátek jeho úspěchu. Nebylo jím zavedení pásové výroby, jak se občas uvádí, to je až - i když jistě novátorský - důsledek Fordovy vize: Vyrábět automobily za takovou cenu, aby si je mohli koupit i jeho dělníci. Z ní pak vyplynula snaha co nejvíce snížit výrobní náklady.

"Vůz se vyráběl devatenáct let. Pro někoho možná úctyhodné číslo, ale pro automobilku problém."


Úspěšné strategie

Ford T byl zhmotněním tohoto snu. Automobilu sice leccos scházelo (první model neměl ani zpátečku a o barvě prý prodejci říkali, že můžete mít, jakou chcete, pokud si vyberete černou), ale cena neustále klesala a objem produkce naopak prudce rostl. Vůz se vyráběl devatenáct let. Pro někoho možná úctyhodné číslo, ale pro automobilku problém. Její zakladatel byl totiž do "plechové Lízinky" natolik zamilován, že ji považoval za věčný automobil.

Přenesme se nyní přes moře do Německa poloviny sedmdesátých let. Anton Schlecker zde právě začal otevírat své venkovské drogerie. Strategie podobná jako u Forda: Nízké náklady, nízké ceny. Skromně vybavené prodejny, obsluhované jen zaškolenými prodavači, bylo možno uživit i v malých obcích a přiblížit tak sortiment vesnickému zákazníkovi. V roce 1985 Schlecker provozoval tisícovku obchodů a o deset let později už jich bylo 6 300. I v pohledu do budoucnosti se od Henryho Forda příliš nelišil. Stejně jako on považoval za přirozené, že úspěšný koncept je možno donekonečna rozšiřovat a násobit.

"Považoval za přirozené, že úspěšný koncept je možno donekonečna rozšiřovat a násobit."

Se zaměřením na masového zákazníka je spjat i úspěch společnosti Kodak. George Eastman nejdříve vyráběl skleněné fotografické desky pro profesionální použití. Byly však drahé a těžké, navíc se v tomto oboru přiostřovala konkurence. S nápadem nanést emulzi na papírový pás, který se natočil na cívku, u svých zákazníků narazil. Svitek totiž nedosahoval kvality desek. Vynálezce však napadlo obrátit se na veřejnost. Na snímky z výletu nebo rodinné oslavy nebyly kladeny přehnaně vysoké nároky. A tak vznikla "mýdlová krabička", jednoduchý fotoaparát, který se po naexponování filmu zasílal do továrny, kde vyrobili fotografie a do přístroje založili nový pás. Netřeba jistě připomínat, že stejně jako v předešlých případech se produkt značky Kodak rychle rozšířil a umožnil fotografovat "každé rodině".


Nic nevydrží věčně

Už jsem naznačil, že po ukončení výroby Fordu T musela být továrna na půl roku uzavřena, protože jeho nástupce (Ford A) ještě zdaleka nebyl hotov. A to především z toho důvodu, že zakladatel firmy stále viděl v už zastaralém modelu symbol svého úspěchu. Snad se domníval, že jím se technický pokrok, alespoň v oblasti automobilů, navždy vyčerpal. Až hrozící bankrot ho přiměl ke změně názoru.

Drogerie Schlecker dosáhly v roce 2008 rekordních tržeb, které je vyzdvihly na první příčku v oboru. Málokdo však věděl, že posledních pět let je hlavním zdrojem příjmů expanze, zatímco staré prodejny čím dál tím více prodělávají. Není divu, některé se od svého prvního otevření nijak nezměnily. Zatímco konkurence modernizovala a také inovovala marketing, Anton Schlecker trval na tom, že jeho model je úspěšný a není třeba na něm nic měnit. V roce 2012 firma zkrachovala.

Jen o pár měsíců dříve musela požádat o ochranu před věřiteli i společnost Kodak. Poněkud mylně se uvádí, že hlavním důvodem byla skutečnost, že firma nezachytila včas nástup digitální fotografie. Ale některá její prvenství v tomto oboru takové vysvětlení popírají. Jako pravděpodobnější se jeví, že Kodak se příliš dlouho držel modelu jednouchého laciného aparátu, jakéhosi Fordu T fotografie, zatímco konkurence nabízela čím dál tím sofistikovanější výrobky. Když zjistil, že japonské výrobce nedožene, snažil se nepřijít alespoň o další symbol dřívějšího úspěchu, jímž byl filmový pás. A pád završil, když se v roce 2000 s dlouho budovanou image výrobce jednoduchých fotoaparátů a svitkových filmů pustil do inkoustového tisku.

"Nejste přece jediní, kdo přemýšlí a nachází originální nápady".


Společný jmenovatel

Všechny tyto příběhy mají společného jmenovatele: To, co bylo příčinou vzestupu, se posléze stalo důvodem k potížím nebo i pádu. Nelze však jednoduše říci, že ve firmách usnuli na vavřínech. Ford T se neustále zdokonaloval, Schlecker otevíral nové prodejny, Kodak vyvíjel digitální fotoaparát. Hlavním problémem byla nedostatečná hloubka těchto změn. Jako by se prvním revolučním krokem vyčerpala odvaha lídrů i jejich následovníků. Samozřejmě, začít s něčím novým a úspěšným znamená získat náskok, ale ten bohužel nikdy není věčný.

Je tedy jistě příjemné přijít s převratným (nebo i jen pokrokovým) řešením a získat tak odstup od konkurence, možná také všeobecné uznání veřejnosti. Na druhou stranu už v tu chvíli, kdy přijímáte ovace, byste si měli uvědomit, že svět se nezastavil. Konkurence vás samozřejmě může napodobit, ale především předběhnout a sama udat směr. Nejste přece jediní, kdo přemýšlí a nachází originální nápady. Dnes vy, zítra někdo jiný.

Popsaný přístup k inovacím je o to zákeřnější, že vytváří iluzi maximálního úsilí. Neustále se přece něco zlepšuje, vyvíjí, snižují se náklady, optimalizuje výroba. Děláme všechno pro to, abychom i v budoucnosti uspěli! Bohužel jde o klam. Vývoji udávají směr skoky, nikoliv kroky. Zatímco vylepšujete svůj revoluční produkt, strategii či marketing, někdo jiný vás přeskočí a vzdálí se vám o celou úroveň. Svoji roli jistě hrají i emoce. Kdo by neměl radost, když je obdivován a hýčkán a kdo by si toho nechtěl pořádně užít - nejlépe až do konce života. Ale čas se neustále zrychluje. Ford T se vyráběl devatenáct let, nejnovější model mobilního telefonu sotva přežije rok. Znamená to jediné: Sotva zaznamenáte úspěch, ihned si připomeňte, že už je prakticky za vámi.


Jak zabránit špatným koncům

Zbývá zodpovědět otázku, jak se těmto nepříjemným koncům bránit. Neznám jiné řešení, než trvale proměňující se tvořivou firmu. Podíváte-li se na mnohé (i významné) společnosti, zjistíte, že největší důraz kladou na upevňování a tříbení struktury. Typickým symbolem tohoto přístupu jsou koncepce a normy řízení kvality. Nepochybně důležité pro snižování výrobních nákladů, ale omezující v případě kreativního rozvoje firmy.
Metamorphing (koncepce neustále se proměňující firmy) dává větší váhu tvůrčí svobodě. Vždyť k názoru, že je důležitější dělat správné věci než dělat věci správně, se konec konců hlásí většina manažerů. Jen firemní praxe bývá často opačná.


Evoluce nestačí

Důvodem, proč dostává přednost předvídatelná "evoluce" před skokovým pohybem vpřed, je hlavně obava z uvolnění disciplíny. Nadiktované pracovní postupy se lépe kontrolují. Domnívám se však, že strach není namístě. Je dostatečně prokázáno, že lidé, kteří dostanou možnost využít své tvořivosti, si jí nejen váží, ale udělají vše pro to, aby ji stoprocentně využili.

Nemůžete však samozřejmě zítra svolat zaměstnance do zasedací místnosti a oznámit jim, že mají změnit chování a začít tvořit. Takový krok vyžaduje důkladnou přípravu. Pracovní návyky (a zejména představy lidí o svých vlastních schopnostech) se nezmění ze dne na den a samy od sebe. Odborné vedení je nejen žádoucí, ale doslova podmínkou. Jaká vás na druhé straně čeká odměna? Zní to možná paradoxně, ale tato změna vám přinese větší jistotu, než současné upevňování pozic. Příběhy společností Ford, Schlecker a Kodak jsou důkazem, že ani geniální nápady nikoho navždy nezajistí.

Newsletter